č. 2868/2013 Sb. NSS, Pobyt cizinců: rozhodnutí o správním vyhoštění
č. 2868/2013 Sb. NSS
Pobyt cizinců: rozhodnutí o správním vyhoštění
k § 119a odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 161/2006 Sb. (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“)
k čl. 12 odst. 3 směrnice Rady 2003/109/ES o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty
Při posuzování, zda rozhodnutí o správním vyhoštění nezpůsobuje nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince ve smyslu § 119a odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, se podpůrně použijí kritéria pro posouzení zásahu do soukromého nebo rodinného života cizince podle čl. 12 odst. 3 směrnice Rady 2003/109/ES o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, tzn. délka pobytu, věk, zdravotní stav, rodinná a hospodářská situace, sociální a kulturní integrace v zemi pobytu a vazba na zemi pobytu. To přiměřeně platí i v případě, že cizinec nemá podle této směrnice postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2013, čj. 3 As 46/2012-22)
Věc: Mykhaylo S. proti Ředitelství služby cizinecké policie o správní vyhoštění, o kasační stížnosti žalobce.
Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 26. 9. 2011 bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 9 v návaznosti na § 119 odst. 1 písm. c) body 1 a 2 zákona o pobytu cizinců. Doba, po kterou nesměl žalobce vstoupit na území členských států Evropské unie, byla stanovena na 4 roky.
Žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvolání, které žalovaný svým rozhodnutím ze dne 17. 1. 2012 zamítl.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 8. 3. 2012, čj. 2 A 7/2012-16, zamítl. K námitce, že vyhoštěním žalobce by došlo k nepřiměřenému zásahu do jeho soukromého a rodinného života, s čímž se žalovaný dostatečně nevypořádal, městský soud uvedl následující. Žalobce se sice na území České republiky zdržoval přibližně 10 let, nicméně více než 5 let bez povolení k pobytu a platného víza. Žalobce nerespektoval rozhodnutí o správním vyhoštění a porušoval i právní předpisy České republiky v oblasti zaměstnanosti, neboť v České republice pracoval bez pracovního povolení. Dále městský soud poukázal na rozpor v žalobcových výpovědích, neboť v protokolu ze dne 23. 9. 2011, tedy v průběhu řízení před správním orgánem I. stupně, žalobce uvedl, že nemá v České republice žádnou rodinu, nenachází se zde žádná osoba, ke které by měl vyživovací povinnost, a má manželku a dvě děti na Ukrajině. Následně v rámci odvolacího řízení svou výpověď změnil a namítal, že má v České republice stálou známost. V doplnění odvolání pak žalobce uvedl, že na území České republiky žije se svou manželkou a nezletilým synem, který zde navštěvuje české školy, hovoří plynně česky a cítí se být Čechem. Vzhledem k výše uvedeným rozporům v tvrzeních…
