č. 4036/2020 Sb. NSS, Školství: stanovení poplatku za delší studium
č. 4036/2020 Sb. NSS
Školství: stanovení poplatku za delší studium
k § 58 odst. 3 a odst. 5 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákonů č. 147/2001 Sb., č. 121/2004 Sb., č. 552/2005 Sb. (v textu jen „zákon o vysokých školách“)
Není v rozporu s principy předvídatelnosti či právní jistoty, pokud je studentu veřejné vysoké školy stanoven poplatek za delší studium podle § 58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, nikoli ve výši účinné v době jeho přijetí ke studiu, ale v aktuální výši zveřejněné včas v souladu s § 58 odst. 5 téhož zákona.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2020, čj. 7 As 556/2018-23)
Věc: V. H. proti Masarykově univerzitě vyměření o poplatku za delší studium, o kasační stížnosti žalobce.
Rozhodnutím ze dne 13. 12. 2016, zamítl prorektor žalovaného žádost žalobce o prominutí nebo snížení poplatku za studium, který byl žalobci vyměřen za dalších započatých šest měsíců studia na filozofické fakultě a potvrdil rozhodnutí děkana této fakulty ze dne 30. 9. 2016, o vyměření tohoto poplatku. Poplatek v částce 18 000 Kč byl vyměřen za studium ve studijním programu Psychologie, za období od 1. 9. 2016 do 28. 2. 2017. Standardní doba studia v tomto programu činí 5 let, žalobce započal studium 21. 7. 2008 a ke dni 1. 9. 2016 činil počet započitatelných dnů jeho studia 2769 dnů. O 944 dnů tak přesáhl standardní dobu studia zvýšenou o jeden rok. Žalovaný konstatoval, že jedinou možností, jak částku poplatku v konkrétním případě snížit, je moderace žalovaným v odvolacím řízení. Žalobce však žádné zřetele hodné skutečnosti v tomto ohledu neuváděl.
Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který ji zamítl rozsudkem ze dne 28. 11. 2018, čj. 31 Af 19/2017-80. Předmětem sporu mezi účastníky bylo, zda nedošlo k porušení principu právní jistoty, pokud byla výše poplatku v průběhu studia žalobce navýšena.
K námitce rozporu s principem právní jistoty krajský soud zdůraznil, že žalobci byl vyměřen poplatek za prodlouženou dobu studia, tj. za překročení standardní doby studia, nikoli za řádné studium. Poplatek byl stanoven plně v souladu se zákonem o vysokých školách a Statutem Masarykovy univerzity (dále jen „statut“). Pokud by žalobce využil k dokončení studia standardní dobu, navíc prodlouženou o jeden rok, nemusel se do situace spojené s poplatkovou povinností vůbec dostat. Určení výše poplatku spadá do samosprávné působnosti veřejné vysoké školy a bylo v pravomoci žalovaného rozhodnout o výši poplatku za prodlouženou dobu studia. Zákon o vysokých školách ani statut neupravují, zda bude výše poplatku stanovená konkrétnímu studentovi odvislá od výše poplatku v době zahájení jeho studia nebo od doby rozhodování o vyměření tohoto poplatku. Zvolený přístup staví na stejnou úroveň všechny studenty, kteří překročili standardní dobu studia. Pokud by byl zvolen způsob preferovaný žalobcem, byli by zvýhodněni studenti, kteří zahájili studium za platnosti nižších sazeb. Žalobce si rovněž mohl dobu pro ukončení studia adekvátně přizpůsobit, neboť ke zvýšení poplatku (na částku 15…
