č. 4255/2021 Sb. NSS, Sociální zabezpečení: právo na rovné zacházení
č. 4255/2021 Sb. NSS
Sociální zabezpečení: právo na rovné zacházení
k směrnici Rady 2005/71/ES o zvláštním postupu pro přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu (v textu jen „směrnice 2005/71/ES“)
k směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě (v textu jen „směrnice 2011/98/EU“)
k § 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákonů č. 220/2000 Sb., č. 424/2003 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 189/2006 Sb. a č. 1/2012 Sb. (v textu jen „zákon o veřejném zdravotním pojištění“)
I. Právo na rovné zacházení v oblasti sociálního zabezpečení upravené čl. 12 písm. c) směrnice Rady 2005/71/ES se vztahuje pouze na výzkumné pracovníky ve smyslu této směrnice, nikoliv na jejich rodinné příslušníky, kteří spolu s nimi pobývají v členském státě Evropské unie.
II. Právo na rovné zacházení v oblasti sociálního zabezpečení upravené čl. 12 odst. 1 písm. e) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU se vztahuje pouze na pracovníky ze třetích zemí ve smyslu této směrnice, nikoliv na jejich rodinné příslušníky, kteří spolu s nimi pobývají v členském státě Evropské unie.
III. Nezahrnutí rodinných příslušníků výzkumných pracovníků, resp. pracovníků ze třetích zemí, do osobního rozsahu veřejného zdravotního pojištění vymezeného v § 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, není v rozporu se směrnicí 2005/71/ES ani se směrnicí 2011/98/EU.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2021, čj. 9 Ads 41/2020-48)
Prejudikatura: rozsudek Soudního dvora ze dne 25. 11. 2020, Istituto Nazionale della Previdenza Sociale (C-302/19).
Věc: K. C. proti Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky o určení existence pojistného vztahu, o kasační stížnosti žalobkyně.
Žalobkyně spolu se svou nezletilou dcerou K. E. podaly dne 29. 9. 2014 u žalované žádost o určení, že dcera byla v období od 18. 6. 2014 do 23. 9. 2014 v pojistném vztahu k žalované. V žádosti uvedly, že obě jsou australskými státními občankami, otec dcery je kanadským státním příslušníkem. Rodiče dcery pobývali na území České republiky jako zaměstnanci (vědečtí pracovníci), tudíž se na ně vztahovaly směrnice 2011/98/EU a směrnice 2005/71/ES. Oba rodiče byli jakožto zaměstnanci pojištěni u žalované. Ani jeden z nich v minulosti nepracoval v jiném členském státě Evropské unie. Dne 23. 9. 2014 učinila dcera prohlášení o mezinárodní ochraně dle § 31 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, s čímž je spojen vznik účasti v systému veřejného zdravotního pojištění.
Dne 25. 2. 2016 vydala žalovaná prostřednictvím regionální pobočky Praha, pobočky pro hl. m. Prahu a Středočeský kraj rozhodnutí, podle něhož pojistný vztah dcery k žalované vznikl od 23. 9. 2014 a trval do 6. 10. 2014. Rozhodnutí odůvodnila tím, že jelikož dcera učinila dne 23. 9. 2014 prohlášení o mezinárodní ochraně, měla od tohoto okamžiku nárok na zdravotní péči…
