Nález 10/2008 SbNU, sv.48, K povinnosti francouzských zaměstnanců platit pojistné na sociální zabezpečení v České republice

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 48, nález č. 10

I. ÚS 605/06

K povinnosti francouzských zaměstnanců platit pojistné na sociální zabezpečení v České republice

Soustavná praxe orgánů státní správy sociálního zabezpečení vytvořila oprávněná očekávání adresátů příslušných právních norem v oblasti nemocenského pojištění. Ostatně stěžovatelka sama, v duchu těchto úvah Ústavního soudu, tvrdí, že nikdo z jejích francouzských zaměstnanců v relevantní době žádné dávky sociálního zabezpečení nepobíral. Tito zaměstnanci (francouzští státní příslušníci) platili podle stěžovatelky do 1. ledna 2004 v duchu do té doby existující praxe orgánů státní správy sociálního zabezpečení své pojistné na sociální zabezpečení ve Francii.

Soustavná praxe orgánů státní správy sociálního zabezpečení, kontinuálně existující až do počátku roku 2004, tedy dotvořila české právo v jeho materiální podobě tak, že v relevantní době nemohla být použita Všeobecná úmluva o sociální bezpečnosti mezi Československem a Francií ze dne 12. 10. 1948 místo úpravy zákonné. Francouzští státní příslušníci, kteří neměli v České republice trvalý pobyt a byli činní v České republice pro zaměstnavatele v pracovněprávním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů, tedy nebyli účastni na pojištění podle zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném do 31. 12. 2003 [s odkazem na ustanovení § 5 písm.b) citovaného zákona].

Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva a svobody stěžovatelky plynoucí z čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, stejně jako ochrana důvěry stěžovatelky v právo podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně - ze dne 15. ledna 2008 sp. zn. I. ÚS 605/06 ve věci ústavní stížnosti LEGRAND, s. r. o., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 44/2005-75 ze dne 31. 5. 2006 a proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 12 Cad 23/2004-46 ze dne 2. 3. 2005, vydaným ve věci platebního výměru Pražské správy sociálního zabezpečení, kterým byla stěžovatelce uložena povinnost doplatit nedoplatek na pojistném na sociální zabezpečení a na příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.