č. 1909/2009 Sb. NSS, Řízení před soudem: pravomoc správních soudů
č. 1909/2009 Sb. NSS
Řízení před soudem: pravomoc správních soudů
Pobyt cizinců: úhrada nákladů spojených se správním vyhoštěním cizince
k § 123 odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (v textu též „zákon o pobytu cizinců“)
I. K rozhodování o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o nákladech vynaložených v souvislosti se správním vyhoštěním cizince dle § 123 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, jsou věcně příslušné soudy ve správním soudnictví.
II. Pojem „peněžní prostředky cizince“ užitý v § 123 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, je třeba vykládat jako peněžní prostředky, jimiž cizinec fakticky disponoval a které jsou u něj zjištěny a zajištěny; nejedná se tedy o jakékoliv eventuálně v budoucnu získané prostředky cizince.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2009, čj. 1 As 36/2009-88)
Prejudikatura: nález Ústavního soudu č. 3/1997 Sb.
Věc: Světlana T. proti Ministerstvu vnitra, odboru azylové a migrační politiky, o úhradu nákladu spojených se správním vyhoštěním cizince, o kasační stížnosti žalovaného.
Rozhodnutím ze dne 6. 1. 2007 žalovaný uložil žalobkyni ve shodě s § 123 odst. 7 zákona o pobytu cizinců povinnost uhradit náklady spojené s jejím vyhoštěním ve výši 5 972,50 Kč, neboť je nebylo možné uhradit z jistoty nebo peněžních prostředků cizince.
Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu, na základě které Městský soud v Praze rozhodnutí žalovaného rozsudkem z 12. 11.2008 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku soud zdůraznil, že pokud ze zákona neplyne povinnost, jež je účastníku řízení uložena správním orgánem, pak (s ohledem na smysl § 75 odst. 2 s. ř. s.) je soud oprávněn bez ohledu na žalobní body tuto skutečnost posoudit. Ke dni rozhodování žalovaného určoval § 123 zákona o pobytu cizinců zákonnou posloupnost zdrojů pro náhradu nákladů vyhoštění, avšak nestanovoval či neoznačoval povinného k úhradě. Podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona skládá cizinec žádající o vízum jistinu. Peněžními prostředky je třeba rozumět s přihlédnutím k § 123 zákona faktické prostředky, jimiž cizinec disponoval a které jsou u něj zjištěny a zajištěny, a nikoliv jakékoliv eventuálně v budoucnu získané prostředky cizince.
Pro cizince plyne povinnost hradit náklady na vyhoštění ze zálohy nebo zajištěných finančních prostředků, ne jiným způsobem. Žalovaný je oprávněn rozhodnout pouze o povinnostech subjektů uvedených v odst. 3 a 4 citovaného ustanovení, nikoliv o povinnosti cizince. Nedostatek pravomoci žalovaného rozhodnout o povinnosti cizince odpovídá neexistenci zákonné povinnosti cizince hradit náklady na vyhoštění jinak než ze zálohy nebo zajištěných finančních prostředků. Žalovaný tedy rozhodl v rozporu s čl. 2 a čl. 4 Listiny základních práv a svobod; žalobkyni uložená povinnost nemá oporu v zákoně o pobytu cizinců, na který se žalovaný odvolává.
Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností. Soud podle něj nesprávně vyložil § 123 odst. 7 zákona o pobytu cizinců, když vztáhl možnost správního orgánu rozhodnout toliko o povinnosti subjektů uvedených v odst. 3 a 4 zmíněného…
