č. 22/2003 Sb. NSS, Zaměstnanost: zprostředkování zaměstnání

Úřad práce hlavního města Prahy uložil žalobci rozhodnutím ze dne 5. 2. 2001 pokutu za porušení pracovněprávních předpisů, zejména ustanovení § 29 odst. 1 písm. b, § 35 odst.1, § 237 odst. 1 a 2, § 236 odst. 2, § 232 odst. 1, § 234 odst.1, § 38 odst. 4 zákoníku práce a § 4 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím ze dne 3. 10. 2001 tak, že je zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

V žalobních námitkách poukázal žalobce především na to, že žalovaný nesprávně vyložil účel právní úpravy vztahující se ke zprostředkování zaměstnání a k dočasnému přidělení zaměstnance k výkonu práce k jiné fyzické nebo právnické osobě. Účelem institutu dočasného přidělení zaměstnance je uspokojení poptávky po pracovní síle na straně jedné a umožnění optimálního využití pracovního uplatnění zaměstnance jeho zaměstnavatelem na straně druhé, to vše při dodržení základních zásad pracovněprávních předpisů a vždy s předchozím výslovným souhlasem zaměstnance. Stávající právní úprava, jejíž základ je obsažen především v ustanovení § 38 odst. 4 zákoníku práce, tuto činnost umožňuje. Žalobce poukazoval dále na to, že konal v dobré víře, neboť byl držitelem živnostenského oprávnění s…