č. 2366/2011 Sb. NSS, Řízení před soudem: nesprávné obsazení soudu
č. 2366/2011 Sb. NSS
Řízení před soudem: nesprávné obsazení soudu
k § 31 odst. 1 a 2 soudního řádu správního ve znění zákonů č. 436/2004 Sb., č. 350/2005 Sb., č. 112/2006 Sb., č. 165/2006 Sb. a č. 189/2006 Sb.
k zákonu č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění k 8. 6. 2009
k zákonu č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění k 8. 6. 2009
Ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti rozhoduje krajský soud podle § 31 odst. 1 s. ř. s. v tříčlenném senátě složeném z předsedy a dvou soudců, nikoliv jako samosoudce ve smyslu § 31 odst. 2 s. ř. s.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2011, čj. 4 Ads 108/2010-39)
Věc: Jiří Z. proti České správě sociálního zabezpečení, pracovišti Ostrava, o pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, o kasační stížnosti žalobce.
Platebním výměrem ze dne 15. 4. 2009 rozhodla Okresní správa sociálního zabezpečení Olomouc podle § 104c odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., že žalobce jako osoba samostatně výdělečně činná je povinen uhradit dlužné pojistné a penále v celkové výši 33 055 Kč. Při stanovení dlužného pojistného a penále vycházela zejména z § 15 odst. 1, § 14 odst. 3 a § 20 odst. 1, 2 a 5 zákona č. 589/1992 Sb. Žalobce napadl platební výměr odvoláním, které žalovaná rozhodnutím ze dne 8.6. 2009 zamítla.
Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, který ji rozsudkem ze dne 7.6. 2010 zamítl.
Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností, v níž namítal nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že je třeba rozsudek krajského soudu zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení, i když z jiného důvodu než v kasační stížnosti uvedeného. (...)
V řízení o kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud ve smyslu § 109 odst. 2 s. ř. s. zásadně vázán jejím rozsahem, jakož i důvody, jež byly stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněny. To však neplatí, pokud bylo řízení před krajským soudem zatíženo některým ze závažných případů porušení procesních předpisů, když v takovém případě je Nejvyššímu správnímu soudu zákonem uloženo napadené rozhodnutí krajského soudu zrušit z úřední povinnosti (ex officio). Jeden z takových případů představuje zmatečnost řízení před krajským soudem ve smyslu § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce.
Dříve než se Nejvyšší správní soud mohl zabývat samotnou hmotněprávní podstatou věci, byl v souladu s uvedenými ustanoveními povinen zkoumat dodržení základních procesních pravidel při vydání kasační stížností napadeného rozsudku, přičemž dospěl k závěru, že při rozhodování ve věci byl krajský…
