č. 2730/2013 Sb. NSS, Daň z příjmů: církevní právnické osoby; daňová uznatelnost nákladů
č. 2730/2013 Sb. NSS
Daň z příjmů: církevní právnické osoby; daňová uznatelnost nákladů
k § 24 odst. 2 písm. d) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákonů č. 492/2000 Sb., č. 438/2003 Sb. a č. 545/2005 Sb.
I. Je autonomním právem církve uspořádat si samostatně svou vnitřní strukturu a pravidla a je pouze na ní, aby předvídala ekonomické důsledky, které její vnitřní uspořádání může mít. Pohybují-li se církve či jimi zřízené právnické osoby v ekonomickém prostoru „světských“ daňových zákonů, musí respektovat princip rovnosti závazný pro všechny subjekty bez rozdílu jejich právního původu.
II. Vztah mezi hospicem a ústředím církve není členským poměrem ve smyslu § 24 odst. 2 písm. d) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, který by byl zákonnou podmínkou nebo nezbytnou ekonomickou podmínkou k provozování činnosti, ale prostým začleněním církevní právnické osoby do organizační struktury zřizovatele, přičemž pojmy členství a začlenění do organizační struktury nelze zaměňovat.
III. Příspěvek placený hospicem na činnost ústředí nelze podřadit pod vymezení členských příspěvků coby nákladů ve smyslu § 24 odst. 2 písm. d) zákonu č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2012, čj. 1 Afs 56/2011-64)
Prejudikatura: č. 1556/2008 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 4/2003 Sb.
Věc: Církevní organizace Diakonie ČCE-hospic Citadela proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z příjmů právnických osob, o kasační stížnosti žalobkyně.
Rozhodnutím Finančního úřadu ve Valašském Meziříčí ze dne 19. 12. 2008 byla žalobkyni dle § 46 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád z roku 1992“)*) dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2006 ve výši 87 000 Kč a současně jí podle § 37b odst. 1 písm. a) citovaného zákona bylo uděleno penále ve výši 17 400 Kč.
Žalobkyně podala proti rozhodnutí finančního úřadu odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 11. 8. 2009.
Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu u Krajského soudu v Brně, který ji rozsudkem ze dne 10.6.2011, čj. 29 Ca 195/2009-35, zamítl. Krajský soud se ve svém rozsudku ztotožnil s právním názorem správního orgánu, neboť dospěl k závěru, že částku v souhrnné výši 508 000 Kč zúčtovanou do daňově účinných nákladů předmětného zdaňovacího období nelze uznat za prokázané náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu § 24 odst. 2 písm. d) či § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Podle soudu žalobkyně neunesla své důkazní břemeno a nepřesvědčila soud o svém právním názoru, neboť neprokázala oprávněnost uplatněných výdajů.
Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti tomuto rozsudku kasační stížnost, v níž mimo jiné namítala nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky členství, resp. členského příspěvku ve smyslu § 24 odst. 2 písm. d) zákona o daních z příjmů.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
IV.
Řízení před Nejvyšším správním soudem a posouzení věci
(...)
IV. C Kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[20] V neposlední řadě Nejvyšší správní soud…
