č. 2749/2013 Sb. NSS, Daň z příjmů: výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů
č. 2749/2013 Sb. NSS
Daň z příjmů: výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů
k § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákonů č. 149/1995 Sb. a č. 492/2000 Sb.
Výdaje daňového subjektu, který působí v rámci vícestupňové struktury poskytující služby finančních poradců, vynaložené na školení osob nacházejících se na nižších patrech této struktury mohou být nákladem splňujícím podmínky generální klausule v § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, jestliže jsou příjmy dotyčného daňového subjektu na výkonech školených osob přímo nebo i jen zprostředkovaně (prostřednictvím dalších článků vícestupňové struktury) závislé.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2012, čj. 7 Afs 76/2011-80)
Věc: Vojtěch S. proti Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalobce.
Žalobce a Petr H. (dále jen „školitel“) působili ve společnosti INOLYMP, spol. s r. o., přičemž byli ve smluvním vztahu, z něhož vyplývalo nadřazené postavení žalobce vůči školiteli. Žalobce měl určitý příjem z každé pojistky uzavřené školitelem, či dokonce z každé pojistky uzavřené podřízenými školitele (pyramidální systém výplaty provizí i systém vzájemného synchronního subordinačního postavení). Primárním zájmem žalobce bylo, aby školitel prováděl školení, neboť z každého spolupracovníka, který se zařadil do systému spolupráce, dosahoval více příjmů, byť byly nepřímé. Jednalo se o tzv. meziprovize nebo provize za vedení.
Finanční úřad v Českých Budějovicích (dále jen „správce daně“) doměřil rozhodnutím ze dne 11. 8. 2010 žalobci daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006 ve výši 202 100 Kč, dále žalobci stanovil nárok na daňový bonus ve výši 0 Kč a uložil mu povinnost zaplatit penále ve výši 40 420 Kč.
Žalobce podal proti rozhodnutí správce daně odvolání, které žalovaný svým rozhodnutím ze dne 4. 3. 2011 zamítl.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích, který ji rozsudkem ze dne 21. 7. 2011, čj. 10 Af 25/2011-35, zamítl. Krajský soud v rozsudku zaujal názor, že žalobce namítal nesprávnost vyloučení výdajů na pronájem prostor za účelem školení, která vedl školitel. Školitel byl vyslechnut jako svědek a uvedl, že se žalobcem uzavřel dohodu, dle které náklady za pronájem ponese žalobce. Podle správce daně bylo prokázáno, že školitel v roce 2006 školil nové spolupracovníky v pronajatých prostorách, ale nebylo prokázáno, že nositelem výdajů za pronájem byl žalobce, ani že k těmto vynaloženým výdajům existují v daňové evidenci žalobce příjmy, které by k nim měly vztah. Takovými příjmy nemohly být příjmy z provizních účtů, jestliže školitel v předmětném zdaňovacím období podnikal jako samostatný podnikatel. Školitel byl podřízeným žalobce, ovšem sám prováděl školení nových spolupracovníků, kteří se stali jeho podřízenými a z jejichž činností měl následně příjem ve formě provizí, z čehož vyplývá, že nositelem těchto výdajů mohl být pouze školitel. Zcela irelevantní je okolnost, že žalobce měl z činností školitele a jeho podřízených také…
