č. 292/2004 Sb. NSS, Daň z příjmu: zajištění daně

Finanční úřad pro Prahu 1 vyměřil žalobci dne 9. 5.2000 daňové penále na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 1997 v celkové výši 11 000 Kč. Žalobce se odvolal, žalovaný však jeho odvolání dne 1. 6. 2001 zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný uvedl, že ustanovení § 38e odst. 3 a 9 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, a ustanovení § 69 odst. 1 a 3 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“), se týkají případů, kdy plátce daně ve vztahu ke správci daně nesplnil svoje povinnosti. V daném případě však plátci daně prováděli ve prospěch poplatníka, tj. žalobce, zajištění daně ve výši 10 % příjmů plynoucích z uzavřených dohod. Těmito částkami však nebyla pokryta celá žalobcova daňová povinnost, a proto měl žalobce daňový nedoplatek zaplatit. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo, penalizoval správce daně v souladu s ustanovením § 63 odst. 2 daňového řádu tento nedoplatek od původního data splatnosti až do data úplné úhrady.

Rozhodnutí o odvolání napadl žalobce u Městského soudu v Praze žalobou.

Namítal, že z ustanovení § 38e odst. 9 zákona o daních z příjmů vyplývá, že neprovede-li plátce zajištění úhrady na daň vůbec, popřípadě ve správné výši, nebo zajištěnou částku daně včas neodvede, bude na něm vymáhána jako dluh. Žalobce proto dovozuje, že není důvodu jakkoliv postihovat jeho jako poplatníka Právní titul k vymáhání nedoplatku náleží správci daně proti plátci, který prováděl zajištění v nesprávné výši (nevycházel při zajištění z celkové úhrady, ale jen z částky bez daně z přidané hodnoty). Žalobce se domnívá, že není možné, aby byl postihován za nesplnění povinností svého obchodního partnera vůči státu. Skutečnost, že daňový poplatník má u svého finančního úřadu evidován nedoplatek, podle žalobce ještě neznamená, že je to vždy jen poplatník, který musí nedoplatek uhradit. Žalobce nemá žádný právní prostředek k vymáhání daňového nedoplatku za stát a nemůže chování svých obchodních partnerů nijak ovlivnit.

Žalovaný ve svém vyjádření konstatoval, že zajištění daně dle ustanovení § 38e zákona o daních z příjmů je odvodem daně z příjmů, která nepodléhá dani z přidané hodnoty, protože není ve smyslu ustanovení § 2 a § 7 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, zdanitelným plněním. Daň z přidané hodnoty je svým charakterem daní nepřímou a nedotýká se hospodářských výsledků daňového subjektu. Daň z přidané hodnoty nevstupuje do základu daně z příjmů poplatníka. Z tohoto důvodu provedl plátce zajištění daně v souladu se zákonem a ve správné výši. Žalovaný znovu…