č. 3602/2017 Sb. NSS, Pobyt cizinců: zajištění cizince za účelem jeho předání do jiného členského státu EU
č. 3602/2017 Sb. NSS
Pobyt cizinců: zajištění cizince za účelem jeho předání do jiného členského státu EU
k čl. 2 písm. n) a čl. 28 odst. 2 nařízení EU č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (Dublin III)
k § 129 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákonů č. 140/2001 Sb., č. 222/2003 Sb., č. 428/2005 Sb., č. 274/2008 Sb., č. 281/2009 Sb. a č. 427/2010 Sb. (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“)
Skutečnost, že zákon nevymezil objektivní kritéria pro posuzování vážného nebezpečí útěku cizince [čl. 2 písm. n) nařízení EU č. 604/2013 (Dublin III)], má za následek neaplikovatelnost čl. 28 odst. 2 nařízení Dublin III. Zajištění cizince v režimu čl. 28 odst. 2 nařízení Dublin III učiněné dle § 129 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění do 17. 12. 2015, je proto protiprávní.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2017, čj. 10 Azs 122/2015-150)
Prejudikatura: rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. 10. 2013, Del Río Prada proti Španělsku (stížnost č. 42750/09).
Věc: a) Salah Al Ch., b) Ajlin Al Ch. a c) Ajvar Al Ch. proti Policii České republiky, Krajskému ředitelství Ústeckého kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, o zajištění cizince, o kasační stížnosti žalované.
Žalovaná rozhodnutím ze dne 8. 5. 2015 zajistila na 30 dní žalobce a) za účelem jeho předání podle nařízení Dublin III. Žalobci b) a c) byli jako nezletilé děti do zařízení pro zajištění cizinců umístěni v souladu s § 140 zákona o pobytu cizinců.
Žalobci jsou občany Iráku. Hlídka Policie České republiky je kontrolovala dne 7. 5. 2015 na čerpací stanici AGIP na dálnici D8 v České republice. Žalobci nepředložili žádný doklad prokazující jejich totožnost, žalovaná s nimi zahájila správní řízení. Při pohovoru žalobci uvedli, že jsou kurdské národnosti. Jejich vesnici obsadil Islámský stát, který podporuje násilí proti Kurdům. Žalobci odcestovali nejprve do Turecka, do Řecka se přes Istanbul dostali střídavě autem, pěšky a lodí. Odtud pokračovali v nákladním automobilu. Policií byli zadrženi na území Maďarska. Na služebně maďarské policie jim byly sejmuty otisky prstů; žalobce a) podepsal nějaké dokumenty. Den poté byli žalobci dovezeni na vlakové nádraží s tím, že se mají dostavit do uprchlického tábora. Za tímto účelem jim maďarská policie předala jízdenky a mapku. V táboře strávili asi dva dny, pak spolu s dalšími krajany zaplatili převaděčům, aby je dopravili do Německa, kde žalobci mají dle svých tvrzení příbuzné a chtěli by tam zůstat.
Žalovaná z databáze Eurodac zjistila, že žalobci jsou žadateli o azyl na území Maďarska. Nemají žádný pobytový titul ani cestovní doklad. Neměli peníze k zajištění vlastního ubytování do doby vyřízení předání dle nařízení Dublin III ani nikoho, na koho by se v České republice mohli obrátit. Protože nebylo možno použít mírnější…
