č. 3845/2019 Sb. NSS, Důchodové pojištění: fikce doručení; doručování datovou schránkou
č. 3845/2019 Sb. NSS
Důchodové pojištění: fikce doručení; doručování datovou schránkou
k § 90 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném ke dni 2. 5. 2017 (v textu jen „zákon č. 582/1991 Sb.“)
Ustanovení § 90 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, upravující speciální případ fikce doručení v řízení o věcech důchodového pojištění, nelze aplikovat na situaci, kdy účastník řízení nesdělí správnímu orgánu, že má zřízenou datovou schránku. Pokud orgán důchodového pojištění doručuje i za této situace písemnost adresátovi na adresu pro doručování či adresu trvalého pobytu, nelze v takovém případě uplatnit vůči tomuto účastníku řízení fikci doručení z důvodu, že svým jednáním či opomenutím zmařil doručení písemnosti.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2018, čj. 33 Ad 11/2017-41)
Věc: Renata L. proti České správě sociálního zabezpečení o invalidní důchod.
Žalovaná rozhodnutím ze dne 2. 5. 2017 zamítla námitky žalobkyně proti rozhodnutí ze dne 21. 12. 2016, kterým bylo rozhodnuto o odnětí invalidního důchodu žalobkyni. Důvodem pro zamítnutí námitek byl závěr žalované, že námitky byly podány opožděně.
V odůvodnění žalovaná uvedla, že vycházela ze skutečností zřejmých ze správního spisu. Námitky byly žalované doručeny dne 6. 3. 2017. Rozhodnutí I. stupně bylo žalobkyni doručeno dne 6. 1. 2017 prostřednictvím České pošty. Žalobkyně se dne 17. 1. 2017 dostavila na MSSZ v Brně, kde předložila posudek o invaliditě ze dne 26. 10. 2016 a tvrdila, že dosud neobdržela ve věci žádné rozhodnutí. Současně sdělila žalované svou kontaktní adresu a identifikační údaje datové schránky, kam jí bylo rozhodnutí I. stupně zasláno dne 31. 1. 2017, tedy až poté, kdy jí bylo předtím doručeno fikcí na jedinou známou adresu.
Žalovaná odkázala na § 90 odst. 2 a § 50 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. Podle jejího názoru v případě žalobkyně došlo ke zmaření úspěšného doručení rozhodnutí I. stupně, neboť žalobkyně před vydáním rozhodnutí neoznámila svou další kontaktní adresu, na kterou by jí bylo možno toto rozhodnutí doručit. Tím porušila svou povinnost stanovenou § 50 odst. 3 citovaného zákona. Vzhledem k uvedenému žalovaná shledala podání námitek jako opožděné, a proto je dle § 92 odst. 1 správního řádu zamítla.
Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalobu u Krajského soudu v Brně, jelikož nesouhlasila s tím, že by promeškala lhůtu k podání námitek. Tvrdila, že podala proti rozhodnutí I. stupně námitky jak na podatelně České správy sociálního zabezpečení Brno dne 2. 3. 2017, tak i do datové schránky žalované dne 2. 3. 2017. Rozhodnutí I. stupně jí bylo doručeno až dne 31. 1. 2017, přičemž námitky podala dne 2. 3. 2017, tedy ve třicetidenní lhůtě pro podání námitek.
Žalovaná ve svém vyjádření znovu popsala postup při doručování rozhodnutí žalobkyni a zdůraznila, že součástí spisu není žádná písemnost žalobkyně či jakékoliv jiné upozornění, že si jako fyzická osoba dobrovolně zřídila datovou schránku. Žalované v době doručování rozhodnutí nebylo známo, že žalobkyně má zřízenou datovou schránku. Tuto skutečnost se dozvěděla až z podání…
