Bezpečnost a ochrana zdraví při práci u domáckých zaměstnanců

     Zákoník práce ohledně domáckého zaměstnance pouze uvádí, že nepracuje na pracovišti zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek pro něj vykonává sjednanou práci v pracovní době, kterou si sám rozvrhuje, a dále stanoví výjimky z platnosti zákoníku práce. Určení místa nebo míst výkonu práce je součástí pracovní smlouvy nebo některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. V praxi můžeme rozlišit zhruba dvě skupiny pracoviště domáckého zaměstnance:

1. pracoviště v terénu - u různých subjektů (např. shromažďování statických či výzkumných zjišťování, zastupování firmy u zákazníků apod.), ale například i v přírodě (měření či sledování přírodních parametrů či faktorů apod.);

2. pracoviště na určitém místě - doma, na chatě, na chalupě, u příbuzných, v penzionu, v hotelu.

     V prvním případě zaměstnavatel může těžko obsáhnout všechna pracoviště a zabezpečit svou dispozicí momentální pracoviště zaměstnance, v druhém případě nemá bez souhlasu domáckého zaměstnance volný přístup na jeho pracoviště. Pro pracoviště domáckého zaměstnance neplatí právní předpisy stanovící požadavky na pracoviště a pracovní prostředí. Zaměstnavatel nemá oprávnění provádět kontrolu pracoviště domáckého zaměstnance, ledaže by s tím domácký zaměstnanec souhlasil, a nemůže zde tedy ani plnit např. každoroční prověrky BOZP na pracovištích a zařízeních.

     Zdánlivě se jeví, že pracovní podmínky a uspořádání pracoviště domáckého zaměstnance jsou zcela mimo dosah a dispozici zaměstnavatele, ale není tomu tak. Domácká práce sice není vykonávána na pracovišti zaměstnavatele, ale je vykonávána podle dohodnutých podmínek a právě v těchto podmínkách je prostor, aby zaměstnavatel mohl ovlivnit i ty záležitosti, které nejsou regulovány nebo na ně neplatí pracovněprávními předpisy.

Zaměstnavatel může na základě dohody se zaměstnancem podmínit výkon domácké práce zajištěním určitých požadavků na pracoviště a pracovní prostředí samotným domáckým zaměstnancem.

     Povinnosti na úseku BOZP (§ 106, § 108 odst. 4 zákoníku práce) jsou v zásadě shodné s povinnostmi běžných zaměstnanců pracujících na pracovištích zaměstnavatele. Specifikum toho, že domácký zaměstnanec nepracuje na pracovištích zaměstnavatele, však přeci jenom modifikuje určité oblasti, například:

1. právo a povinnost podílet se na vytváření bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí (ust. § 106 odst. 2 ZP), a to zejména uplatňováním stanovených a zaměstnavatelem přijatých opatření a svou účastí na řešení otázek BOZP. Vzhledem k tomu, že pracovištěm domáckého zaměstnance může být soukromý prostor bytový či nebytový, je tato povinnost u něho značně zesílena, neboť bez souhlasu zaměstnance nemá zaměstnavatel do těchto míst přístup. Vytváření bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí je pak úkolem samotného domáckého zaměstnance. Měl by přitom uplatňovat stanovená a přijatá opatření zaměstnavatelem pro konkrétní pracovní činnosti či pracovní postupy s ohledem na specifikum domácké práce. Problémy a otázky BOZP by měl řešit domácký zaměstnanec se zaměstnavatelem (odborně způsobilou osobou zaměstnavatele); v zájmu předcházení úrazům a nemocím je to v zájmu obou stran.

2. povinnost dbát o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci (ust. § 106 odst. 4 ZP). V případě domáckých zaměstnanců může být okruh osob, jichž se může dotýkat jednání či opomenutí při práci, poměrně široký; manžel/ka, partner/ka, děti, rodiče, jiní příbuzní, přátelé, sousedé atd. V praxi je proto třeba dát důraz např. na to, aby domácký zaměstnanec určitým způsobem ukládal materiál a přípravky, výrobky, zajišťoval pracovní zařízení proti náhodnému použití, zabezpečoval a ukládal nástroje stanoveným způsobem apod.

     I při výkonu práce na jiném zaměstnavatelově pracoviště, zaměstnanec zpravidla používá pracovní stroje, nářadí, zařízení a jiné předměty. Režim těchto věcí je odlišný podle toho, zda se jedná o věci ve vlastnictví:

1. zaměstnavatele - v takovém případě zaměstnavatel podle § 4 zák. č. 309/2006 Sb. odpovídá za to, že stroje, nářadí, zařízení a jiné předměty jsou pro práci, při které budou používány, vhodné, musí být vybaveny ochrannými zařízeními, odpovídat ergnomickým požadavkům a být pravidelně řádně udržovány, kontrolovány a revidovány (§ 4 zák. č. 309/2006 Sb.);

2. domáckého zaměstnance - na stroje, nářadí, zařízení a jiné předměty používané při práci se nevztahuje § 4 zákona č. 309/2006 Sb.

     Je zájmem zaměstnavatele, aby v případě uvedeném pod písm. b) alespoň prostřednictvím dohodnutých podmínek výkonu práce domáckého zaměstnance zajistil minimální požadavky na pracovní stroje, nářadí, zařízení a jiné používané předměty z hlediska BOZP. Za opotřebení vlastního nářadí, zařízení nebo jiných předmětů potřebných k výkonu práce domáckého zaměstnance náleží náhrada (ust. § 190 zákoníku práce) zpravidla stanovená paušální částkou.

     Při výkonu práce zaměstnance jinde než na pracovišti zaměstnavatele neplatí řada ustanovení pracovněprávních předpisů regulujících požadavky, např. na pracoviště zaměstnavatele a na pracovní prostředí, na stroje, zařízení nástroje apod.

Odpovědnost zaměstnavatele za BOZP domáckého zaměstnance však přesto zákoníkem práce snížena není.

     I u domáckého zaměstnance je zaměstnavatel povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací BOZP a přijímáním opatření k předcházení úrazům, ale např. i zajišťováním závodní preventivní péče,…