č. 1748/2009 Sb. NSS, Mezinárodní ochrana: doručování rozhodnutí žadateli o azyl

Žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 5. 2002 podle § 25 písm. d) zákona o azylu zastavil řízení o udělení azylu žalobci. Učinil tak proto, že se žalobce nedostavil, ač řádně vyzván, opakovaně k pohovoru ve smyslu ustanovení § 23 odst. 2 zákona o azylu. Žalobci byla podle žalovaného totiž dvakrát zaslána výzva, aby se k pohovoru dostavil. Na adrese, kterou žalobce žalovanému sdělil jako adresu pro doručování, ale k doručení do vlastních rukou nedošlo, zásilky byly proto uloženy (29. 3. 2002 a 30. 4. 2002) u držitele poštovní licence, ani tam si je žalobce však nevyzvedl, proto žalovaný dospěl k závěru, že uplynutím 3 dnů úložní lhůty u držitele poštovní licence došlo k náhradnímu doručení ve smyslu § 24 správního řádu.

Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Plzni. Krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud dospěl ve svém hodnocení k závěru, že žalovaný nedoručil žalobci řádně předvolání k pohovoru, a skutečnost, že se žalobce k pohovoru nedostavil, mu tak nelze přičítat k tíži. V odůvodnění svého rozhodnutí vyšel krajský soud z toho, že zákon o azylu v § 24, ve znění účinném od 1. 2. 2002 do 13. 10. 2005, upravuje doručování v azylovém řízení jako lex specialis, a nelze proto použít právní režim doručování zakotvený ve správním řádu, jak učinil žalovaný. Ustanovení § 24 zákona o azylu tvoří logicky jednotný celek, který doručování upravuje komplexně.

Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Uvedl, že vytýkaný způsob doručení použil v souladu s ustanovením § 24 odst. 2 správního řádu, přičemž odmítl závěr krajského soudu o tom, že by použití tohoto ustanovení bylo vyloučeno komplexní speciální úpravou zákona o azylu, neboť odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2003, sp. zn. 4 Azs 30/2003, z něhož podle stěžovatele vyplývá, že k doručení podle ustanovení § 24 odst. 2 zákona o azylu je možné přistoupit pouze tehdy, jsou-li naplněny podmínky odstavce třetího téhož ustanovení (místo pobytu žadatele o azyl není známo a žadatel se prokazatelně nezdržuje v místě, kde byl hlášen k pobytu).

Rozhodující šestý senát Nejvyššího správního soudu při předběžné poradě zjistil, že se hodlá v rozhodné otázce odchýlit od názoru dosud Nejvyšším správním soudem zastávaného ve skutkově obdobných případech, jako je věc projednávaná, konkrétně se jedná o rozsudek ze dne 5. 12. 2003, čj. 4 Azs 30/2003-47, ze dne 6. 4. 2004, čj. 2 Azs…