č. 2641/2012 Sb. NSS, Pobyt cizinců: zajištění cizince za účelem správního vyhoštění
č. 2641/2012 Sb. NSS
Pobyt cizinců: zajištění cizince za účelem správního vyhoštění
ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES o společných normách a postupech v členských státech při navrácení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí
k § 123b, § 124, § 124a a § 124b zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“)
I. Pokud směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí používá pojem „zajištění za účelem vyhoštění“, neznamená to, že by správní orgán měl povinnost ji aplikovat pouze tehdy, kdy přichází v úvahu zajištění cizince podle § 124 nebo § 124a zákona č. 326/199 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (zajištění cizince za účelem správního vyhoštění). Postupovat v souladu s jejím obsahem je povinen také v případech, kdy přichází v úvahu zajištění cizince podle § 124b téhož zákona (zajištění za účelem vycestování).
II. Správní orgán je při rozhodování o zajištění cizince podle § 124b zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, povinen zvážit, zda v projednávané věci nepostačuje uložení zvláštního opatření podle § 123b odst. 1 citovaného zákona.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2012, čj. 3 As 30/2011-57)
Věc: Thi Phuong Ho V. proti Policii České republiky o zajištění za účelem vycestování z území, o kasační stížnosti žalobkyně.
Dne 6. 5. 2011 rozhodla žalovaná o zajištění žalobkyně za účelem vycestování z území podle § 124b odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Tímto rozhodnutím stanovila zajištění na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody, tj. od zajištění žalobkyně podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky.
Proti tomuto rozhodnutí podala u Krajského soudu Ústí nad Labem žalobu, kterou krajský soud svým rozsudkem ze dne 8. 6. 2011, čj. 15 A 42/2011-18, zamítl.
Krajský soud se v odůvodnění neztotožnil s žádnou ze žalobních námitek. V prvé z nich se žalobkyně domáhala toho, že její případ měl být posuzován ve světle článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.; dále jen „Úmluva“). K tomu krajský soud uvedl, že ačkoliv § 124b zákona o pobytu cizinců neukládá žalované povinnost zkoumat dopad zajištění žalobkyně na její soukromý a rodinný život, žalovaná se správně s ohledem na znění čl. 8 Úmluvy a čl. 10 Ústavy tímto aspektem zabývala. Krajský soud následně uzavřel, že žalovaná sice rozhodnutím o zajištění do soukromého a rodinného práva žalobkyně zasáhla, ale zcela v souladu s čl. 8 odst. 2 Úmluvy, neboť takový zásah byl dle soudu nezbytný v zájmu ochrany morálky. V souvislosti s tím popsal a shrnul skutková zjištění týkající se manželství žalobkyně s panem Dang Tran C. Poukázal na skutečnost, že toto manželství bylo uzavřeno při vědomí obou partnerů, že žalobkyně v tu dobu pobývá na území České republiky nelegálně. S ohledem na skutková zjištění je dle jeho názoru také nemožné, aby žalobkyně sdílela se svým manželem společnou domácnost, jak…
