č. 3504/2017 Sb. NSS, Daň z příjmů: náhrady cestovních výdajů; pracovní cesta; agenturní zaměstnávání
č. 3504/2017 Sb. NSS
Daň z příjmů: náhrady cestovních výdajů; pracovní cesta; agenturní zaměstnávání
k § 42 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce
k § 6 odst. 7 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období let 2009 a 2010
Není-li mezi agenturou práce a jejím zaměstnancem sjednáno pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad, platí, že pravidelným pracovištěm takového zaměstnance je místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě, například sídlo agentury práce či bydliště zaměstnance, i když fakticky zaměstnanec práci vykonává u uživatele (nájemce pracovní síly). Za takových podmínek je cesta zaměstnance z místa výkonu práce sjednaného v pracovní smlouvě do místa faktického výkonu práce u uživatele pracovní cestou ve smyslu § 42 odst. 1 zákoníku práce z roku 2006, a náhrady cestovních výdajů poskytované v souvislosti s takovouto pracovní cestou proto nepodléhají dani z příjmů ze závislé činnosti [§ 6 odst. 7 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů].
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2016, čj. 2 Afs 177/2016-14)
Prejudikatura: č. 1301/2007 Sb. NSS.
Věc: Společnost s ručením omezeným CA Tech proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o daň z příjmů, o kasační stížnosti žalovaného.
Žalobkyně se zabývá zprostředkováním zaměstnání občanům České republiky, Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru na území České republiky, a to na základě povolení Ministerstva práce a sociálních věcí. Na základě daňové kontroly zjistil Finanční úřad pro Kraj Vysočina, Územní pracoviště v Pelhřimově (správce daně), že žalobkyně vyplácela v období od 1. 4. 2009 do 31. 12. 2010 poplatníkům cestovní náhrady. Správce daně však takto vyplácená plnění nepovažoval za cestovní náhrady vyplacené podle zákoníku práce z roku 2006, a proto je nezahrnul mezi příjmy podle § 6 odst. 7 písm. a) zákona o daních z příjmů. Jelikož žalobkyně nesrazila z vyplaceného plnění (jako příjmů ze závislé činnosti) zálohy na daň, stanovil tyto zálohy správce daně a dvěma platebními výměry ze dne 24. 1. 2013 vyměřil žalobkyni daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků za zdaňovací období roku 2009 a 2010 ve výši 199 545 Kč a 255 885 Kč a zároveň jí předepsal penále ve výši 39 909 Kč a 51 177 Kč.
Odvolání proti těmto rozhodnutím žalovaný svými rozhodnutími ze dne 3. 9. 2013 zamítl. V odůvodnění přisvědčil žalobkyni v tom, že místo výkonu práce bylo v pracovní smlouvě sjednáno na adrese sídla žalobkyně (agentury práce), avšak dále uvedl, že nezbytnou součástí pracovní smlouvy byla příloha - pokyn žalobkyně k dočasnému přidělení zaměstnance uživateli, kterým byly upřesněny pracovní podmínky zaměstnance a bylo jím stanoveno nové místo výkonu práce u uživatele. V ostatním žalovaný potvrdil rozhodnutí správce daně. Skutková zjištění správní orgány kvalifikovaly podle § 8 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, přičemž vycházely ze skutečného obsahu právního jednání a přisvědčily tomu, že pravidelné pracoviště poplatníků se nacházelo u uživatele. Poplatníci proto nebyli v návaznosti na § 42 zákoníku práce z roku 2006…
