č. 4251/2021 Sb. NSS, Rozšířený senát: poštovní služby
č. 4251/2021 Sb. NSS
Rozšířený senát: poštovní služby
Telekomunikace: působnost zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, ve znění účinném do 14. 4. 2020; poštovní služba; kontraktační povinnost provozovatele poštovních služeb
k § 1 odst. 2, § 4 odst. 2 a § 5 odst. 1 zákonu č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění účinném do 14. 4. 2020 (v textu jen „zákon o poštovních službách“)
I. Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, ve znění účinném do 14. 4. 2020, se vztahoval na všechny poskytovatele poštovních služeb, nikoli jen na poštovní služby poskytované držitelem poštovní licence.
II. Poštovní službou je každá činnost, která odpovídá zákonnému vymezení obsahu poštovní smlouvy, tedy dodání poštovní zásilky nebo peněžní částky z místa podání sjednaným způsobem příjemci do místa uvedeného v adrese (§ 1 odst. 2 a § 5 odst. 1 zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách).
III. Kontraktační povinnost (§ 4 odst. 2 zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách) nebyla definičním znakem poštovní služby; tato povinnost je právním důsledkem toho, že určitá osoba splňuje znaky provozovatele poštovních služeb.
(Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2021, čj. 8 As 70/2018-100)
Prejudikatura: č. 1723/2008 Sb. NSS, č. 1948/2009 Sb. NSS, č. 3222/2015 Sb. NSS a č. 3943/2019 Sb. NSS; rozsudek Soudního dvora ze dne 31. 5. 2018, Confetra (C-259/16 a C-260/16); rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. 11. 1996, Cantoni proti Francii, stížnost č. 17862/91.
Věc: GO! Express & Logistics, s.r.o., proti Českému telekomunikačnímu úřadu o výklad pojmu poštovní služba, o kasační stížnosti žalovaného.
Rozšířený senát byl v této věci povolán k výkladu pojmu poštovní služba podle zákona o poštovních službách se zřetelem ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby, ve znění směrnice 2002/39/ES a směrnice 2008/6/ES*) (dále jen „poštovní směrnice“).
Žalovaný ve výroku I. rozhodnutí ze dne 13. 4. 2016 deklaroval, že služby „GO! Česko“ nabízené žalobkyní podle Všeobecných obchodních podmínek platných od 3. 1. 2014 nejsou poštovními službami ve smyslu zákona o poštovních službách. Výrokem II. téhož rozhodnutí deklaroval, že služby „GO! Europe!“ a „GO! Worldwide“, které nabízela žalobkyně podle Všeobecných obchodních podmínek platných od 3. 1. 2014, jsou poštovními službami ve smyslu zákona o poštovních službách.
Žalobkyně podala proti výroku II. tohoto rozhodnutí rozklad, který předseda Rady žalovaného rozhodnutím ze dne 14. 11. 2016 zamítl.
Toto rozhodnutí napadla žalobkyně žalobou, které Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 2. 2018, čj. 6 A 21/2017-107 vyhověl, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Městský soud mimo jiné na základě judikatury Nejvyššího správního soudu dovodil, že zákon o poštovních službách rozlišuje mezi základními poštovními službami, mezi něž řadí všeobecné poštovní služby podle čl. 3 odst. 4 poštovní směrnice a přidává některé další, a ostatními poštovními službami, jež…
