č. 780/2006 Sb. NSS, Daňové řízení: dokazování

Žalovaný dne 19. 1. 2001 zamítl odvolání žalobkyně proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Děčíně ze dne 11. 10. 1999, kterým jí byla dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1995 ve výši 3 898 575 Kč.

Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl rozsudkem ze dne 28. 4. 2004. Krajský soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala provedení platby ve prospěch Petra P., a to za zhotovení reklamního a propagačního materiálu. Na výzvu k předložení důkazních prostředků sice uvedla, že může doložit svědectví pracovníků společnosti K., avšak krajský soud dospěl k závěru, že se nejedná o řádný návrh žalobkyně k provedení konkrétních důkazních prostředků. Správce daně ani žalovaný pak dle krajského soudu nepochybil, jestliže neprovedl svědecké výslechy paní V., paní W. a pana R., neboť jejich provedení žalobkyně nenavrhla ani před správcem daně, ani v odvolacím řízení.

Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně kasační stížnost; tvrdila, že je vadou řízení, jestliže žalovaný neprovedl výslech osob, které žalobkyně označila a jejichž výslech navrhla, neboť ti mohli prokázat existenci předmětu zprostředkování od Petra P. [ § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].

Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud se neztotožnil se závěrem soudu, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ve vztahu k prokázání výdaje za zprostředkování, který měla vůči Petru P., a že žalovaný ve shodě se zákonným postupem tento výdaj neuznal jako výdaj ovlivňující základ daně a daň z příjmů za zmíněné zdaňovací…