č. 83/2004 Sb. NSS, Důchodové pojištění: plný invalidní důchod
č. 83/2004 Sb. NSS
Důchodové pojištění: plný invalidní důchod
k § 29 odst. 2 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném k 31. 12. 1995
k § 78 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
Při odnětí plného invalidního důchodu přiznaného před 1. 1. 1996 pro invaliditu podle § 29 odst. 2 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, tj. pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, pro nějž byl občan neschopen vykonávat soustavné zaměstnání, nelze postupovat podle § 78 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, neboť plný invalidní důchod nebyl přiznán pro invaliditu způsobenou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, pro který jeho poživatel mohl vykonávat soustavné zaměstnání, avšak jen zcela nepřiměřené jeho dřívějším schopnostem a společenskému významu dosavadního zaměstnání (pro tzv. stavovskou invaliditu).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2003, čj. 4 Ads 26/2003-121)
Věc: Pavel Š. ve V proti České správě sociálního zabezpečení o plný invalidní důchod, o kasační stížnosti žalobce.
Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 7. 8. 1998 odňala žalobci od 20. 9.1998 podle § 56 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, plný invalidní důchod při pracovním úrazu s odůvodněním, že žalobce již není plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti o 35 %.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. 10. 2002 rozhodnutí žalované potvrdil. Proti jeho rozhodnutí se žalobce odvolal k Vrchnímu soudu v Praze. V odvolání žalobce - krom jiných námitek - vytýkal žalované, že nepostupovala podle § 78 zákona č. 155/1995 Sb. Protože vrchní soud o odvolání nerozhodl do 31. 12. 2002, došlo k zastavení odvolacího řízení; žalobce byl poučen o právu podat proti rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost.
Žalobce podal kasační stížnost z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení spatřoval v tom, že skutková zjištění soudu, i přes rozsáhlé dokazování, zůstala kusá: ačkoliv stěžovatel opakovaně zdůrazňoval nutnost posouzení otázky zachování svého plného invalidního důchodu i podle ustanovení § 78 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, neboť podmínky tohoto zákonného ustanovení splňoval, soud ohledně nich dokazování neprovedl a ani k tomu nevedl posudkové komise. Žalobce dále dovozoval, že § 78 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, stanoví určitou právní jistotu poživatelů plných invalidních důchodů přiznaných před 1. 1. 1996 z důvodů stavovské invalidity. Podle jeho názoru lze z dikce citovaného ustanovení jednoznačně dovodit, že jakmile k uvedenému datu poživatel tohoto důchodu bude splňovat tam uvedené podmínky, bude je splňovat pokaždé až do doby, než citované ustanovení § 78 pozbude významu a stane se obsoletním. Z toho plyne, že kdykoliv v budoucnu bude takového poživatele nutno posuzovat vždy podle právní úpravy platné před 1. 1. 1996, neboť při každém příštím posuzování bude ještě splňovat podmínku § 78 tohoto zákona. Tak je tomu i v případě…
