Mysleli jste si, že... - Přehled judikatury trochu jinak

     Personalisté na to už dávno přišli. Pokud jde o hodnocení intenzity porušení povinností vyplývajících zaměstnanci z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci (tedy jednoduše řečeno „porušení pracovní kázně“), zákoník práce žádný návod nedává a je třeba se podívat do judikatury, do odborné literatury nebo přijít na nějaký seminář. Ocituju-li z řady rozhodnutí Nejvyššího soudu, při onom hodnocení by měl zaměstnavatel přihlížet (ostatně činí tak i soudy v řízení o neplatnost rozvázání pracovního poměru) k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu apod. Výše uvedené ale neznamená, že by zmíněná kritéria musel zaměstnavatel vnímat matematicky a udělat z nich jakýsi aritmetický průměr. Jak se už také vyjádřil dovolací soud, k některým z doporučených kritérií je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i speciální charakteristika porušení právních povinností v konkrétní věci. S tímto vyjádřením přišel Nejvyšší soud poprvé v případě zaměstnance, který „zaútočil“ nepřímo na majetek zaměstnavatele tím, že falšoval evidenci pracovní doby a dostával mzdu za výkon práce, k němuž ve skutečnosti nedošlo.

     V rozhodnutí, kterého se týká tento text, šlo o posuzování útoku přímého. Zaměstnankyně pracující na pozici kuchařky se pokusila odnést ze svého pracoviště potraviny, které byly majetkem zaměstnavatele. Jste-li zvědaví, co se v její tašce při odchodu z pracoviště našlo, byly to potraviny v množství představujícím oběd nejméně pro 8 až 10 strávníků, konkrétně igelitová taška plná houskových knedlíků v množství odpovídajícím 3 šiškám, dvě litrové láhve přílohového…