Mysleli jste si, že... - Přehled judikatury trochu jinak

     Kdybych se Vás zeptal, co musíte vydat zaměstnanci v souvislosti se skončením pracovního poměru, zřejmě byste vyhrkli, že potvrzení o zaměstnání alias zápočtový list. Pokud bych měl doplňující otázku, kdy nejpozději je třeba takovou povinnost vůči zaměstnanci splnit, možná byste se zarazili, možná by někteří z Vás nejistě podotkli, že do osmi dnů od skončení pracovního poměru. Na co bych se raději pak už vůbec neptal (protože u některých zaměstnavatelů je to skoro pravidlem), je to, zda může zaměstnavatel vydání potvrzení o zaměstnání podmínit např. vrácením svěřených předmětů nebo náhradou zaměstnancem údajně způsobené škody.

     Takže popořadě a vycházeje z judikatury Nejvyššího soudu. Povinnost zaměstnavatele vydat zaměstnanci potvrzení o zaměstnání a uvést v něm stanovené skutečnosti musí být splněna nejpozději v den skončení pracovního poměru mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Žádnou lhůtu osmi dnů zákoník práce zaměstnavateli za tímto účelem neposkytuje. Osobně si ale dokážu představit situaci, kdy to bude pro zaměstnavatele stěží splnitelné, zvláště půjde-li o nepracovní den a dřívější vydání zápočtového listu nebylo možné. Důležité je, aby zaměstnavatel zbytečně nemeškal a zaměstnanci potvrzení nezadržoval.

     Splnění zmíněné povinnosti nesmí zaměstnavatel ničím podmiňovat, to platí rovněž o vrácení svěřených předmětů nebo úhradě případně způsobené škody. Jsem si dobře vědom toho, že někteří zaměstnavatelé takto postupují a třeba se jim to i „vyplácí“, ale kromě rizika uložení pokuty od orgánu inspekce práce nesou též riziko žaloby na náhradu škody ze strany bývalého zaměstnance. To se ostatně stalo, byť z trochu jiného důvodu, i zaměstnavateli v dotčeném soudním sporu. Zaměstnanec s ním rozvázal pracovní poměr okamžitým zrušením pro nevyplacení mzdy. Bezmála 2 týdny po skončení pracovního poměru požádal zaměstnavatel (bývalého) zaměstnance o osobní schůzku, na které by byla „prodiskutována, objasněna a prokázána základní fakta“ týkající se pracovního poměru s tím, že do té doby zaměstnavatel není schopen se zaměstnancem „plně uzavřít pracovní poměr a všechny potřebné doklady včetně vydání zápočtového listu“. Potvrzení o zaměstnání bylo zaměstnanci vydáno až po 4 měsících od skončení pracovního poměru. Zaměstnanec mezitím uzavřel pracovní poměr s jiným zaměstnavatelem. Tento pracovněprávní vztah s ním byl ale rozvázán zrušením ve zkušební době, přičemž jako důvod uvedl nový zaměstnavatel, že zaměstnanec „přes veškeré své sliby neprokázal ukončení předchozího zaměstnání předložením zápočtového listu“. V návaznosti na to žaloval zaměstnanec svého bývalého zaměstnavatele na náhradu škody v podobě ušlé mzdy u nového zaměstnavatele za dobu do vydání potvrzení o zaměstnání.

     Soud jeho žalobě vyhověl a náhradu škody mu přiznal. Vyšel z toho, že nesplní-li zaměstnavatel povinnost vydat zaměstnanci při skončení pracovního poměru potvrzení o zaměstnání, je odůvodněn závěr, že porušili právní povinnost v rámci plnění úkolů zaměstnavatele ti zaměstnanci, kteří jednali jeho jménem. Vznikne-li zaměstnanci následkem porušení této právní povinnosti škoda, je zaměstnavatel povinen ji nahradit. Škoda může zaměstnanci v tomto případě vzniknout rovněž tím, že nebyl přijat do pracovního poměru u jiného zaměstnavatele a že proto nedosáhl výdělku, který by mu jinak - nebýt porušení povinnosti uložené zaměstnavateli - náležel. Nevydání potvrzení o zaměstnání zaměstnavatelem při skončení pracovního poměru může podle názoru Nejvyššího soudu vést ke ztrátě výdělku zaměstnance u jeho nového zaměstnavatele také v případě, že tento zaměstnavatel sice sjedná se zaměstnancem pracovní poměr, aniž by mu zaměstnanec předložil…