Mysleli jste si, že... - Přehled judikatury trochu jinak

     Jsou profese, u nichž je naprosto nezbytné, aby byli zaměstnanci požadovaným způsobem ustrojeni. Může se ale stát, že sám zaměstnavatel dovodí potřebu předepsat zaměstnancům určitý druh oblečení. Tak se rozhodl i jeden zaměstnavatel, který ve svém vnitřním předpisu stanovil povinnost, aby jeho zaměstnanci ve veřejné obchodní síti byli oblečeni v bílém triku ke krku nebo s véčkem, s rukávem nebo alespoň 3 4 rukávem, měli dlouhé kalhoty s vyšším sedem, aby při dřepu nebyla vidět záda, a délka kalhot byla úměrná obuvi. Pokud jde o obuv, vnitřní předpis zaměstnavatele se zmiňoval o černé obuvi s plnou špičkou a volnou patou u mužů nebo o lodičkách u žen.

     Vedle povinnosti používat určené oblečení byli zaměstnanci též zavázáni udržovat ho v čistém stavu a bez viditelného opotřebení. Zaměstnanci byli povinni obstarat si takové oblečení sami, na vlastní náklady, přičemž náhradu za jeho opotřebení jim hradil zaměstnavatel formou paušálních částek. A těchto částek se to celé vlastně týkalo...

     Zaměstnavatel byl přesvědčen, že tyto paušální náhrady nejsou předmětem daně z příjmů a nejsou tedy zahrnuty ani do vyměřovacích základů pro odvod pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Správní orgány po provedené kontrole byly jiného názoru a uložily zaměstnavateli povinnost zaplatit nedoplatek právě na pojistném. Věc se dostala až do režimu správního soudnictví a nakonec též před Ústavní soud. Řešil se výklad ustanovení § 6 odst. 7 písm. b) zákona o daních z příjmů, které z předmětu této daně vylučuje mj. hodnotu poskytovaných stejnokrojů, včetně příspěvků na jejich udržování, a hodnotu pracovního oblečení, určeného zaměstnavatelem pro výkon zaměstnání, včetně příspěvku na jeho udržování.

     Nejvyšší správní soud se v řízení o kasační stížnosti zabýval výhradně jednotným pracovním oblečením v podobě „stejnokroje“. Uvažoval o něm tak, že pokud má být nějaký oděv považován za jednotné pracovní oblečení, musí na něj být kladeny určité požadavky. Jednotné pracovní oblečení zaměstnanců by podle názoru tohoto soudu mělo být nezaměnitelné s občanským nebo společenským oděvem a také s jednotným pracovním oblečením jiného zaměstnavatelského subjektu. Za tím účelem by mělo vykazovat určité nezaměnitelné identifikační a individualizační znaky zaměstnavatele (logo zaměstnavatele může být jen jedním z příkladů), z nichž by bylo pro třetí osoby (zákazníky, návštěvníky, veřejnost) bez větších obtíží seznatelné, že se jedná o jednotné pracovní oblečení (stejnokroj) toho kterého …