MYSLELI JSTE SI, ŽE... - Přehled judikatury trochu jinak

     Proč to neříct, oblast odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání je jednou z nejsložitějších a problémy dělá nejenom zaměstnavatelům (případně pojišťovnám, které spravují zákonné pojištění pro tento účel), ale též soudům, pokud se taková věc stane předmětem sporu. Moje zkušenost s judikaturou Nejvyššího soudu v pracovněprávních věcech přitom praví, že vedle soudních sporů o platnost rozvázání pracovního poměru jsou to právě spory ohledně náhrad z odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, které řeší tento soud nejčastěji.

     Jednou z těchto náhrad je dle ustanovení § 369 odst. 1 písm. b) zákoníku práce náhrada za ztížení společenského uplatnění. Podmínky týkající se určení výše, do které se poskytuje náhrada za ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem, nemocí z povolání nebo jiným poškozením zdraví, stanoví vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů. Aby při rozhodování o výši této náhrady soudy netápaly, zaujalo občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu své sjednocující stanovisko, které obsahuje celkem tři dílčí stanoviska. Nezbývá mi než citovat:

1. Výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění určená na základě celkového bodového ohodnocení stanoveného lékařem představuje již sama o sobě náhradu za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti.

2. Předpokladem přiměřeného zvýšení odškodnění stanoveného na základě bodového ohodnocení v lékařském posudku ve smyslu ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky je existence takových výjimečných skutečností, které umožňují závěr, že zejména vzhledem k uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, kupříkladu při uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, i s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví i na jeho předpokládané uplatnění v životě, nelze omezení poškozeného vyjádřit jen základním odškodněním za ztížení společenského uplatnění.

3. Možnost přiměřeného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění soudem podle ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. není podmíněna tím, zda lékař ve svém posudku dospěl k závěru, že poškození zdraví postiženého vedlo ke zvlášť těžkým následkům ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky.

(stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. Cpjn 203/2010)

     Tak trochu zbytečné a předvídatelné rozhodnutí, dalo by se říct. A také obrázek o tom, jak dlouho trvá dovolací řízení. Skutkový stav byl jasný. Zaměstnanec přijal od obchodního partnera svého zaměstnavatele plnění (jemu a stejně tak jeho manželce tento subjekt uhradil cestu a pobyt na konferenci v Austrálii ve výši minimálně 50 000 Kč na jednu osobu), na což zaměstnavatel posléze reagoval okamžitým zrušením pracovního poměru se zdůvodněním, že jednání zaměstnance bylo neetické, odporující základním zájmům zaměstnavatele a zavazující zaměstnance vůči dotčenému obchodnímu partnerovi. Tím spíše, že mu pak byl pořadatelem konference vyúčtován registrační poplatek ve výši 1 150 USD, čímž mu navíc vznikla škoda.

     Zaměstnanec se bránil žalobou a odvoláním u obecných soudů, a když neuspěl, podal jak dovolání k Nejvyššímu soudu (dne 13. 5. 2010), tak ústavní stížnost k Ústavnímu soudu (dne 22. 1. 2010). Ústavní soud rozhodl v dané věci poměrně rychle a svým rozhodnutím ze dne 18. 3. 2010 dospěl k závěru, že zaměstnanec uvedeným způsobem získal prospěch, který…