MYSLELI JSTE SI, ŽE... - Přehled judikatury trochu jinak

     I v pracovním právu jsou dvojice, které nelze jen tak rozloučit, a pokud chybí jedno, nemůže existovat ani druhé. Zdánlivě poetický úvod má prozaickou podstatu - pokud soud shledal neplatnou výpověď z pracovního poměru pro porušení „pracovní kázně“ zaměstnancem, nemůže být platné ani převedení zaměstnance na jinou práci ve smyslu ustanovení § 41 odst. 2 písm. a) zákoníku práce, kterému je taková výpověď předpokladem.

     Jistý zaměstnavatel se domníval opačně. Měl zato, že pokud v návaznosti na výpověď z pracovního poměru z uvedeného důvodu převedl zaměstnance na jinou práci, ale ten ji odmítl vykonávat a podal žalobu na neplatnost rozvázání pracovního poměru, jde u zaměstnance ve vztahu k nové práci (na dosavadní pracoviště k výkonu dosavadní práce zaměstnanec vpuštěn nebyl) o neomluvenou absenci, kterou je třeba „potrestat“ okamžitým zrušením pracovního poměru. A svůj názor zaměstnavatel nezměnil ani s ohledem na to, že jeho výpověď z pracovního poměru byla soudem shledána neplatným právním úkonem.

     V soudním řízení o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru (ano, zaměstnanec se bránil samozřejmě též jemu) Nejvyšší soud logicky dovodil, že je-li pravomocným rozhodnutím soudu vyslovena neplatnost výpovědi z pracovního poměru zaměstnavatele pro porušení „pracovní kázně“ zaměstnancem, má tato skutečnost rovněž za následek, že zpětně (ex tunc) zanikají podmínky pro převedení zaměstnance na jinou práci podle ustanovení § 41 odst. 2 písm. a) tohoto právního předpisu.

     Odmítnutí výkonu této (jiné) práce ze strany zaměstnance proto nelze za této situace hodnotit jako porušení „pracovní kázně“, a tudíž ani jako důvod pro rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce nebo výpovědí podle ustanovení § 52 písm. g) stejného zákona, i kdyby v době, kdy zaměstnavatel o převedení na jinou práci rozhodl a kdy zaměstnanec výkon této práce odmítl, byly (formálně) veškeré zákonem požadované hmotněprávní podmínky pro platné převedení na jinou práci naplněny. Jak jsem napsal na začátku, jsou dvojice, které nelze jen tak rozloučit...

(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 21 Cdo 386/2011)

     Pokud jste si mysleli, že odborná praxe nahrazuje kvalifikační předpoklad, který zaměstnanec pro výkon sjednané práce nesplňuje, a že čím delší je zaměstnání, tím menší a ještě menší je výpovědní důvod popsaný v ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce, jenž se na nesplňování takového předpokladu váže, pak snad raději přestaňte číst tyto řádky...

     Zaměstnanec vykonávající práci „hrázného“ si to taky myslel. Byť si byl…