2014.14.15.9
Mysleli jste si, že... - Přehled judikatury trochu jinak
JUDr. Petr Bukovjan
POSUZOVÁNÍ NELEGÁLNÍ PRÁCE
Novelou zákona o zaměstnanosti s účinností od 1. 1.2012 se z nelegální práce stal skutečný strašák. Nikoli jen proto, že její definice byla provázána s výkonem závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah, ale též kvůli tomu, že za správní delikt spočívající v umožnění výkonu nelegální práce hrozí zaměstnavateli poměrně vysoká pokuta – až 10 000 000 Kč. Aby byl ten strašák ještě strašidelnější, rozhodl se zákonodárce také pro pokutu minimální a pro některé zaměstnavatele rovnou likvidační, totiž 250 000 Kč (v současné době je projednávána novela zákona o zaměstnanosti, jejímž prostřednictvím dojde k razantnímu snížení této minimální hranice, ne-li k jejímu zrušení). Také fyzická osoba vykonávající nelegální práci se musí mít na pozoru, jí totiž může být uložena pokuta až do výše 100 000 Kč.
Prokázat výkon nelegální práce není žádná legrace a inspektoři oblastních inspektorátů práce by o tom mohli povídat své. Je to dáno i pochybnostmi o tom, co všechno musí být ve vztahu jednoho k druhému naplněno, aby bylo možné hovořit o závislé práci, a tedy o nutné existenci pracovněprávního vztahu, jak to předpokládá ustanovení § 3 ZP. Je takovým znakem soustavnost práce? Jak nahlížet na případ, kdy za práci není a ani nemá být poskytnuta žádná odměna? Rovněž těmito otázkami se nedávno zabýval Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti. Podružné přitom je, že ji podala osoba cizí státní příslušnosti, kterou zastihli inspektoři v prodejně její tety, jak komunikovala se zákazníky, obsluhovala je, ba jim dokonce zboží prodávala, tvrdila, že své příbuzné vypomáhá toliko v době její nepřítomnosti (teta byla na obědě), že žádnou mzdu nebo odměnu za to nedostává a není rozhodně v podřízeném postavení, a orgán inspekce práce jí uložil pokutu za výkon nelegální práce ve výši 15 000 Kč.
Jmenovaný soud šel ve svých odpovědích na výše uvedené otázky skutečně do hloubky. Byl si totiž velice dobře vědom toho, že "pojem závislé práce musí být vykládán tak, aby obsáhl veškeré formy zastřených pracovních vztahů, stejně jako práci vykonávanou bez náležité protihodnoty, např. práci "na zkoušku" nebo práci vykonávanou pod hrozbou násilí či jiné újmy. Zároveň však nesmí tento pojem zcela ztratit obrysy, aby správní orgány nezaměňovaly závislou práci s ryze obchodními vztahy, s nefalšovaným samostatným podnikáním nebo s upřímnou mezilidskou výpomocí, ať již v podobě úsluhy blízkému člověku či nezištné laskavosti.". Kdybych měl z jeho obsáhlého zdůvodnění vybrat ty nejdůležitější pasáže, byly by to asi tyto:
-
Společným rysem a jakýmsi leitmotivem všech znaků závislé práce vymezených v ustanovení § 2 odst. 1 ZP je osobní či hospodářská závislost zaměstnance na zaměstnavateli – to ostatně vyplývá i ze samotného pojmu "závislá práce". Jednotlivé znaky pak slouží k odlišení závislé práce od jiných ekonomických aktivit (zejména samostatného podnikání), ale také od aktivit jiného charakteru (zejména mezilidské výpomoci).
-
Jazykovým výkladem (závislá práce "je vykonávána"), ale také s přihlédnutím k účelu definice a postihu nelegální práce lze dospět k závěru, že znakem závislé práce je též její soustavnost, neboť při jednorázové či příležitostné spolupráci se jen těžko může mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem vytvořit jakýkoliv vztah, natožpak vztah závislosti. Tento znak je samozřejmě třeba v konkrétních případech aplikovat uvážlivě. Inspekční kontrola zpravidla odhalí jen činnost prováděnou v době kontroly samotné; na její soustavnější charakter je možno usuzovat až z dalších skutečností zjištěných, například z výpovědi obviněného, z výslechu svědků či ze situace na místě (charakter činnosti, množství již provedené práce apod.). Na závadu nemusí být ani to, že se činnost dosud soustavnou stát nestihla (jedná se například teprve o první den práce "na zkoušku"), jestliže se takovou podle vůle stran následně stát měla.
-
Zcela zásadním znakem závislé práce je vztah nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance – podřízenost zaměstnance typicky vyvěrá z osobní (ať již ekonomické, či jiné) závislosti zaměstnance na zaměstnavateli a pomáhá odlišit závislou práci od mezilidské výpomoci. Vztah podřízenosti zaměstnance vůči zaměstnavateli představuje nutně subjektivní kategorii. Rozhodující je tedy zejména to, zda zaměstnanec sám vnímá své postavení jako podřízené a to je důvodem, proč respektuje pokyny zaměstnavatele. Pokud má ovšem správní orgán naplnění tohoto subjektivního znaku objektivně prokázat, musí zkoumat, zda je dána osobní závislost zaměstnance na zaměstnavateli a zejména co je její příčinou. Z toho je pak zřejmé, že i když poskytování odměny zaměstnanci není vymezeno v zákoně jako znak závislé práce, neznamená to, že by zcela ztratilo smysl tuto otázku v rámci postihování nelegální práce zkoumat. Neboť právě pobírání odměny představuje typickou skutečnost, která závislé postavení zaměstnance na zaměstnavateli věrohodně prokazuje. Podmínkou samozřejmě je, aby odměna tvořila (ne nutně jediný, ale ekonomicky významný) zdroj zaměstnancových příjmů – poskytnutí drobné protihodnoty např. v podobě daru je běžným zvykem i v případě jednorázové mezilidské výpomoci.
-
Odlišovat závislou práci od mezilidské výpomoci je nezbytné. Nelegální práce je nepochybně závažným a rozšířeným negativním společenským jevem a jeho původci jistě mají a budou mít snahu skrývat jej za jednání jiná, právem dovolená. Prokazování znaků, jako je soustavnost či vztah podřízenosti vůči zaměstnavateli, představuje v konkrétních případech pro inspektoráty práce velmi náročný úkol. Přesto na ně však nelze rezignovat a namísto odlišování různých činností jednu z nich prohlásit za neexistující (tedy tvrdit, že závislou prací je vlastně jakákoliv činnost, kterou jeden člověk vykonává pro druhého podle jeho požadavků). Není zkrátka a dobře možné v rámci boje proti nežádoucí praxi nelegálního zaměstnávání likvidovat běžný občanský život.
Aby měl ten příběh z prodejny textilu nějaký konec... Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou. Neřekl tím, že by v daném případě nešlo o nelegální práci, ale dospěl k závěru, že kontrolní orgán uvedenou skutečnost dostatečně neprokázal a chyboval už jenom tím, že se nezabýval vůbec parametrem odměny za vykonanou práci jako jedním z vodítek pro vymezení této práce jako práce závislé.
(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, sp. zn. 6 Ads 46/2013)
ŽALOBA O NEPLATNOST VÝPOVĚDI
Na povinnost uvedenou v ustanovení § 304 ZP někteří zaměstnanci jaksi zapomínají. Ano, jde o povinnost zaměstnance vyžádat si od zaměstnavatele předchozí písemný souhlas v případě, že chce vedle svého zaměstnání v základním pracovněprávním vztahu vykonávat ještě další výdělečnou činnost, které je shodná s předmětem činnosti jeho zaměstnavatele. Nadto je potřeba připomenout, že ještě větší omezení mají zaměstnanci zaměstnavatelů uvedených v ustanovení § 303 ZP (např. správních úřadů). Dle třetího a čtvrtého odstavce…
