Nález 126/2009 SbNU, sv.53, K závaznosti nálezů Ústavního soudu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 53, nález č. 126

Pl. ÚS 9/06

K závaznosti nálezů Ústavního soudu

Ústavní soud - aniž by se jakkoli vyjadřoval k meritu věci a aniž by se tedy zabýval argumenty Nejvyššího správního soudu po stránce věcné - dospěl k závěru, že napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005 č. j. 6 A 76/2001-96 zakládá porušení článku 89 odst. 2 Ústavy. Prostor pro vedení věcného diskurzu Ústavního soudu s Nejvyšším správním soudem lze nalézat ve věci jiné, jíž předchozí kasační nález Ústavního soudu a jeho účinky podle čl. 89 odst. 2 Ústavy nebrání.

Podle čl. 89 odst. 2 Ústavy vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby.

Podmínky tohoto ustanovení rozšířený senát Nejvyššího správního soudu nedodržel. To proto, že nerespektoval předchozí nález Ústavního soudu ze dne 21. 7. 2004 sp. zn. II. ÚS 583/03 (N 103/34 SbNU 91), kterým Ústavní soud zrušil původní rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2003 č. j. 6 A 76/2001-41, jímž byla zamítnuta správní žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 18. 5. 2001 č. j. 391/43718/1999, tedy proti témuž rozhodnutí, o němž nyní znovu rozhodoval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu.

K tomu vedou Ústavní soud následující důvody.

Ústavní soud ve svém předchozím nálezu sp. zn. II. ÚS 583/03 ze dne 21. 7. 2004 vytkl původnímu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu dvě pochybení.

Podle uvedeného nálezu Ústavního soudu Nejvyšší správní soud zcela opominul právní závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 12. 1999 sp. zn. II. ÚS 31/99 (N 181/16 SbNU 315), ve kterém se konstatovalo, že ve výroku rozhodnutí musí být uvedeny právní předpisy (hmotněprávní i procesní), podle nichž bylo rozhodováno, tedy jak zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, tak i zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

Podle citovaného nálezu Ústavního soudu se Nejvyšší správní soud dále především nevypořádal se stěžejní námitkou stěžovatele, že zákonné náležitosti, tj. hmotněprávní předpis a číslo účtu příslušné banky, nejsou uvedeny přímo ve výroku rozhodnutí.

Nynější (napadené) rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššíhosprávního soudu však reagovalo na uvedený nález Ústavního soudu (a na jeho argumentaci) takto:

-  v prvé řadě, Nejvyšší správní soud o existenci předchozí, výše citované judikatury Ústavního soudu (tj. nálezu sp. zn. II. ÚS 31/99) zcela mlčí, a nijak se jí tedy nezabývá;

-  Nejvyšší správní soud se stěžejní námitkou stěžovatele (viz shora) sice zabýval, ale vypořádal se s ní - byť po obsáhlém rozboru věci - tak, že nadále setrval na svém původním názoru, tj. že zákonné náležitosti rozhodnutí podle § 32 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků nemusí být - vzdor výslovnému znění uvedeného ustanovení pod písmenem d) - do výroku rozhodnutí zahrnuty. Nejvyšší správní soud dokonce prohlásil, že zákonný požadavek, aby byly tyto náležitosti obsaženy přímo ve výroku platebního výměru, považuje za zjevně nadbytečný, a lze tedy (prý) připustit, aby byly obsaženy i v jiných částech platebního výměru.

Ústavní soud zdůrazňuje a…