Nález 127/1999 SbNU, sv.15, K návrhu na zrušení § 13 odst. 2 věty první zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a § 13 odst. 5 téhož zákona ve slovech „která nebyla do 31. ledna 1993 nebo do 1. září 1993 oprávněnou osobou pouze“K principu právní jistoty

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 15, nález č. 127

Pl. ÚS 24/98

K návrhu na zrušení § 13 odst. 2 věty první zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a § 13 odst. 5 téhož zákona ve slovech „která nebyla do 31. ledna 1993 nebo do 1. září 1993 oprávněnou osobou pouze“
K principu právní jistoty

Navrženými zásahy do zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, by se otevřela cesta pro novou fázi restitučních sporů osob, které získaly české státní občanství až po lhůtách k uplatnění nároků na restituci, tedy za situace, kdy již v mnoha případech došlo k nové úpravě právních poměrů a k založení nových vlastnických vztahů. V důsledku toho by došlo k narušení principu právní jistoty a k destabilizaci právního řádu, neboť i vlastnictví řádně nabyté na základě předchozí právní úpravy je chráněno čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Z těchto okolností pak vyplývají též důvody pro odlišný postup při hodnocení podmínky státního občanství získaného před uplynutím lhůt ke vznesení nároku na vydání nemovitosti a případů, kdy bylo státní občanství získáno až dodatečně. Nehledě na to, návrh na zrušení části odstavce pátého § 13 uvedeného zákona směřuje sice ku prospěchu konkrétní ústavní stížnosti stěžovatelů, avšak ponechává v platnosti pro určité případy i úpravu dosavadní, a tím vnáší do věci nové diskriminační prvky. Kromě toho by vznikly i rozdíly v posuzování státního občanství ve srovnání s restitucemi podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, kde Ústavní soud odstranění podmínky státního občanství již dříve zamítl.

Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí vyložil obsah ústavního principu rovnosti. Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že je věcí státu, aby v zájmu zabezpečení svých funkcí rozhodl, že určité skupině poskytl méně výhod než jiné. Může se tak stát pouze s odvoláním na veřejné hodnoty. Takovou veřejnou hodnotou je nepochybně i princip právní jistoty, neboť zásahy do nově vzniklých právních poměrů by pokračujícími změnami signalizovaly i do budoucna stav trvající destabilizace, nehledě na vytváření prostoru pro nové a nové spory o právech již nabytých.

Nález

pléna Ústavního soudu ze dne 22. září 1999 sp. zn. Pl. ÚS 24/98 ve věci návrhu M. S. a JUDr. V. V. na zrušení § 13 odst. 2 věty první zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a § 13 odst. 5 téhož zákona ve slovech „která nebyla do 31. ledna 1993 nebo do 1. září 1993 oprávněnou osobou pouze“ (nález byl vyhlášen pod č. 234/1999 Sb.).