Nález 149/1999 SbNU, sv.16, K uzavření kupní smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 16, nález č. 149
II. ÚS 366/98
K uzavření kupní smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek
V souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu je nutné pod pojmem nápadně nevýhodné podmínky u kupních smluv posuzovat nejen soulad kupní ceny s tehdy platnými právními předpisy, ale i skutečnost, zda při realizaci kupní smlouvy nebyly smluvní strany nuceny přistoupit na neekvivalentní plnění z kupní smlouvy vyplývající, tj. zda smluvní strana kupní smlouvy získala protihodnotu takového charakteru, která odpovídala prodávaným nemovitostem.
Nález
Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 26. října 1999 sp. zn. II. ÚS 366/98 ve věci ústavní stížnosti E. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni z 15. 6. 1998 sp. zn. 12 Co 183/98, jímž byl potvrzen výrok Okresního soudu Plzeň-město z 10. 7. 1997 sp. zn. 11 C 14/96 o zamítnutí stěžovatelčina návrhu, aby vedlejšímu účastníku řízení jako osobě povinné byla uložena povinnost uzavřít se stěžovatelkou dohodu o vydání nemovitostí.
I. Výrok
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 6. 1998 č. j. 12 Co 183/98-118 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Plzeň--město ze dne 10. 7. 1997 č. j. 11 C 14/96-102 se zrušují.
II. Odůvodnění
Ústavní stížností stěžovatelka napadá rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 6. 1998 č. j. 12 Co 183/98-118 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10. 7. 1997 č. j. 11 C 14/96-102. Napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen výrok Okresního soudu Plzeň-město v tom, že návrh stěžovatelky (dříve navrhovatelky), aby vedlejšímu účastníku řízení jako osobě povinné byla uložena povinnost uzavřít se stěžovatelkou dohodu o vydání domu č. p. 722/13 se stav. p. č. 1907 a zahradou, nyní p. č. 10104, vše k. ú. P., se zamítá.
V odůvodnění stížnosti navrhovatelka uvedla, že vydání předmětných nemovitostí se domáhá jako dcera původní majitelky L. L. Oprávněnou osobou podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, se stala teprve po účinnosti nálezu Ústavního soudu publikovaného pod č. 164/1994 Sb. Vzhledem k tomu, že po včasné výzvě vedlejší účastník návrhu na vydání nemovitosti nevyhověl, nezbylo stěžovatelce, než se obrátit se svým návrhem na soud.
Ke skutkovým okolnostem případu navrhovatelka shrnula, že její matka jako poslední vlastnice nemovitostí shora označených, v nichž je nyní umístěn děkanát Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, po skončení války nechala opravit a rekonstruovat nemovitost s velkým finančním nákladem, vzhledem k tomu, že dům byl těžce poškozen po posledním leteckém náletu na Plzeň. Stěžovatelčini rodiče byli židovského původu a její otec MUDr. K. L. zahynul za války v Osvětimi, matka proto neměla po návratu z koncentračního tábora žádné vlastní příjmy, které by sloužily k hrazení jejích životních potřeb. Bylo proto jejím úmyslem po přebudování bytových jednotek v domě na kanceláře žít z pronájmu získaného z kancelářských prostor v předmětné nemovitosti.
Po únoru 1948 ztratila její matka možnost disponovat s finančními prostředky získanými pronájmem budovy, neboť byly vázány na účtu oprav a nájemného, a navíc se dostala do…
