Nález 155/2001 SbNU, sv.24, K placení soudního poplatku ve správním soudnictví
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 24, nález č. 155
IV. ÚS 292/01
K placení soudního poplatku ve správním soudnictví
Pokud výzva k zaplacení soudního poplatku nebyla doručena i účastníku řízení samotnému, a přesto došlo k zastavení řízení o správní žalobě pro nezaplacení soudního poplatku, představuje tento postup soudu zásah do ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu proti rozhodnutí orgánu veřejné správy, a to zejména z toho důvodu, že ve správním soudnictví soud nemá možnost jakkoli zohlednit dodatečné zaplacení poplatku a v řízení pokračovat.
Nález
Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 22. října 2001 sp. zn. IV. ÚS 292/01 ve věci ústavní stížnosti F., spol. s r. o., proti usnesení Krajského soudu v Brně z 19. 3. 2001 sp. zn. 29 Ca 539/2000, jímž bylo z důvodu nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o stěžovatelčině žalobě proti rozhodnutím finančních orgánů.
I. Výrok
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 3. 2001 č. j. 29 Ca 539/2000-23 se zrušuje.
II. Odůvodnění
Ve včas podané ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 3. 2001 č. j. 29 Ca 539/2000-23, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě podané podle hlavy druhé části páté občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) z důvodu nezaplacení soudního poplatku ani ve lhůtě soudem stanovené, stěžovatelka tvrdí, že jím bylo porušeno její právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu ústavně zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a byl porušen i čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“). Stěžovatelka namítá, že správní soud pochybil, když výzvu k zaplacení soudního poplatku zaslal pouze jejímu právnímu zástupci, a nikoliv jí samotné, a poukazuje na nálezy Ústavního soudu [sp. zn. IV. ÚS 238/99 a sp. zn. I. ÚS 217/2000 (správně II. ÚS 217/2000)], podle kterých „zastavení řízení krajským soudem o správní žalobě pro nezaplacení soudního poplatku představuje jak porušení ustanovení § 49 odst. 1 o. s. ř., tak i porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i čl. 90 Ústavy“, neboť „ve správním soudnictví není možné se domáhat nápravy rozhodnutí o zastavení řízení u dalšího, věcně a místně příslušného soudu“. Z uvedených důvodů stěžovatelka žádá Ústavní soud, aby napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil.
K ústavní stížnosti se vyjádřil Krajský soud v Brně jako účastník řízení a Finanční ředitelství v Brně jako vedlejší účastník řízení.
Krajský soud v Brně ve svém vyjádření ze dne 2. 10. 2001 podepsaném předsedou senátu 29 Ca JUDr. R. M. odmítl stěžovatelčina tvrzení o porušení jejích ústavně zaručených práv jako ryze účelová, vedená pouze snahou dodatečně napravit důsledky procesní nedbalosti stěžovatelky, resp. jejího právního zástupce, která se snaží zvrátit pro ni nežádoucí soudní rozhodnutí, vydané pouze z důvodů stojících výlučně na její straně. Podle názoru soudu stěžovatelka nepochopila obsah a smysl ustanovení § 49 odst. 1 o. s. ř., které vychází z logického předpokladu, že je-li účastník soudního řízení právně zastoupen, jedná soud především s tímto zástupcem, neboť účastník udělením plné moci dal najevo, že tuto…
