Nález 158/2000 SbNU, sv.20, K výkladu a aplikaci § 70 a 56 odst. 1 písm. d) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 20, nález č. 158

II. ÚS 70/2000

K výkladu a aplikaci § 70 a 56 odst. 1 písm. d) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění

Podle § 70 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, se částečný invalidní důchod přiznaný před 1. 1. 1996 považuje za důchod podle tohoto zákona, a to ve výši, v níž náležel ke dni 31. 12. 1995.

Z § 56 odst. 1 písm. d) zákona o důchodovém pojištění plyne, že v případě změny skutečností rozhodných pro nárok na výplatu částečného invalidního důchodu se postupuje podle písmene b) nebo c) tohoto ustanovení. Tedy bez ohledu na prospěch [písm. b)], či neprospěch [písm. c)] toho, kdo příslušný důchod do okamžiku nastalé změny pobíral.

Obecné soudy nemohly přihlížet ke skutečnostem, které ve věci aplikovaný zákon o důchodovém pojištění v potaz nebere. Přitom uvedený zákon ani prováděcí předpisy k němu (vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění vyhlášky č. 157/1997 Sb. a vyhlášky č. 302/1997 Sb.) nenabízejí žádné ustanovení umožňující zmírnění tvrdostí, k nimž by v důsledku aplikace tohoto zákona mohlo dojít. Z tohoto hlediska nelze postup obecných soudů kvalifikovat jako nezákonný, tím spíše jako neústavní.

Namítanému porušení Listiny základních práv a svobod v jejím čl. 10 odst. 1 a v čl. 29 odst. 2, které zaručují právo na lidskou důstojnost a na zvláštní ochranu osoby zdravotně postižené v návaznosti na důsledky v pracovních vztazích, nelze přisvědčit, neboť napadené rozhodnutí obecného soudu, pociťované stěžovatelem jako nespravedlivé, nelze bez dalšího chápat jako zásah do důstojnosti člověka, jestliže vychází ze skutkových zjištění odpovídajících realitě a jejich právnímu posouzení. Proto odnětí částečného invalidního důchodu, mělo-li oporu ve skutkových okolnostech zjištěných v příslušných řízeních předcházejících napadenému rozhodnutí, nemůže samo o sobě znamenat zásah do práva na ochranu důstojnosti člověka. Stejně tak se žádným, zejména ne negativním způsobem neprojevilo z hlediska zvláštní ochrany stěžovatele v pracovních vztazích, o přípravě k povolání nemluvě.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 1. listopadu 2000 sp. zn. II. ÚS 70/2000 ve věci ústavní stížnosti E. R. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze 4. 11. 1999 sp. zn. 2 Cao 186/99, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Brně z 20. 5. 1999 sp. zn. 31 Ca 163/98, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze z 11. 5. 1998 č. j. 521121069 o odejmutí částečného invalidního důchodu.