Nález 21/2004 SbNU, sv.32, K právu na ochranu osobnosti
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 32, nález č. 21
III. ÚS 73/02
K právu na ochranu osobnosti
Ústavní soud se neztotožňuje s názorem vrchního soudu, že je vyloučena vždy odpovědnost vydavatele v případě, že zpráva (článek) obsahuje citaci třetí osoby. Ve věcech odpovědnosti vydavatele je nezbytné, aby obecné soudy převzatá tvrzení rozlišovaly na různé kategorie (např. kategorii tvrzení převzatých od zpravodajských agentur, sdělení o projevech státních a společenských činitelů, sdělení o činnosti orgánů veřejné moci, názory třetích osob apod.). Pokud odvolací soud konstatoval, že není dána odpovědnost vydavatele za převzaté sdělení (citaci), aniž by zkoumal, zda sporem dotčené výroky byly oprávněné a přiměřené, porušil svévolnou aplikací norem jednoduchého práva ústavně zaručené právo stěžovatele na řádný proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Nález
Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 17. února 2004 sp. zn. III. ÚS 73/02 ve věci ústavní stížnosti PhDr. J. D. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze z 16. 10. 2001 sp. zn. 1 Co 99/2001, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze z 1. 2. 2001 sp. zn. 34 C 86/2000 o zamítnutí stěžovatelovy žaloby na ochranu osobnosti.
Výrok
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. října 2001 sp. zn. 1 Co 99/2001 se zrušuje.
Odůvodnění
Ústavní stížností, podanou včas [§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“)] a co do formálních podmínek ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona], brojí stěžovatel proti pravomocnému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2001 (1 Co 99/2001-57) a tvrdí, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno (čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
K projednání ústavní stížnosti Ústavní soud vyžádal spis Městského soudu v Praze sp. zn. 34 C 86/2000 a zjistil z něho následující rozhodné skutečnosti:
-
Stěžovatel v právním postavení žalobce podal dne 3. 7. 2000 žalobu na ochranu osobnosti proti žalované (S., s. r. o.). V žalobě uvedl, že žalovaná společnost je vydavatelem časopisu S. V časopise S. č. 20/2000 byl o něm na str. 18 až 20 uveřejněn článek, jehož součástí jsou i vyjádření některých dalších osob. V této části článku je jako citace M. K. uvedeno, že „J. X. D. je fízlík“. Pojem fízlík dle slovníku českých synonym znamená udavač, donašeč či konfident. Jde o nepravdivé vyjádření o osobě stěžovatele, které má na něj nepříznivý vliv v jeho okolí, u veřejnosti a při novinářské práci. Podle názoru stěžovatele „již samo uveřejnění je difamující a způsobilé přivodit značnou nemajetkovou újmu, která má však i konkrétní podobu ve formě SMS nebo e-mailových zpráv“, ve kterých je v souvislosti se zveřejněnými údaji osočován a slovně napadán. Nejzávažnější je jeho fyzické napadení skupinou mladých mužů, kteří mu zároveň nadávali do „fízlů a bonzáků“. Stěžovatel se domáhal zaplacení 1 mil. Kč a náhrady nákladů řízení z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích [§ 13 odst. 2 občanského zákoníku (dále též „obč. zák.“)].
-
Městský soud v…
