dnes je 27.12.2024

Input:

Nález 227/2007 SbNU, sv.47, K přípustnosti a důvodům dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 47, nález č. 227

II. ÚS 182/05

K přípustnosti a důvodům dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu

Pouze interpretace, podle které rozhodnutí soudu, proti němuž je založena přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), lze obecně napadnout jednak z důvodů nesprávného právního posouzení věci, tak i z důvodů vad řízení, znamená současné naplnění jak ústavně stanovené povinnosti soudů poskytovat jednotlivci ochranu jeho základních práv, tak i účelu daného typu dovolacího řízení, který směřuje mimo jiné ke sjednocení judikatury obecných soudů. Výklad, podle kterého důvod dovolání podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. vylučuje možnost připuštění dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., vede k nepřípustnému zúžení práva na přístup k dovolacímu soudu.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma - ze dne 18.prosince 2007 sp. zn. II. ÚS 182/05 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky SPRING-STAV, spol. s r. o., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. května 2003 sp. zn. 56 Co 380/2003, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba na peněžité plnění, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. ledna 2005 sp. zn. 32 Odo 260/2004, jímž bylo odmítnuto stěžovatelčino dovolání.

Výrok

I. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 1. 2005 sp.zn. 32 Odo 260/2004 se ruší.

II. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností napadla stěžovatelka rozhodnutí obecných soudů citovaná v záhlaví a tvrdí, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a podle čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), přičemž navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud zjistil, že v projednávané věci Krajský soud v Plzni (dále též jen „krajský soud“) shora citovaným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Rokycanech, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 2 421 792 Kč s příslušenstvím. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že účastníci uzavřeli platně smlouvu o dílo, která měla všechny podstatné náležitosti podle § 536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), proto nemůže obstát námitka žalobkyně, že předmětná smlouva je absolutně neplatným právním úkonem pro její neurčitost v části týkající se předmětu díla. Ve vztahu k argumentaci stěžovatelky, že provedla tzv. vícepráce, které jí žalovaná nezaplatila, odvolací soud poukázal na smluvní ujednání účastníků, že smlouvu lze měnit pouze písemným oboustranně potvrzeným ujednáním. Dodatek, kterým by byly dohodnuty tzv. vícepráce, nebyl písemně uzavřen a žalobkyně ani netvrdila, že by uzavřen byl, tudíž požadavek na zaplacení plnění nemá oporu v uzavřené smlouvě, a je proto namístě uplatňovaný nárok nepřiznat. Pokud žalobkyně namítala, že eventuálním důvodem žaloby je vydání bezdůvodného obohacení, které žalované vzniklo v důsledku

Nahrávám...
Nahrávám...