Nález 24/2002 SbNU, sv.25, K vydání nebytového prostoru podle restitučních předpisů
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 25, nález č. 24
IV. ÚS 222/01
K vydání nebytového prostoru podle restitučních předpisů
Výklad a použití restitučních předpisů je třeba podřídit jejich obsahovému a materiálnímu smyslu, a proto v dané věci nelze akceptovat obecnými soudy s odkazem na § 2 zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, zastávaný názor, že oprávněným osobám - kterým byla postupem podle § 5 vládního nařízení č. 15/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru, v roce 1961 odňata „řeznická kóje“ jakožto věc původně v jejich reálném spoluvlastnictví - nelze tuto část nemovitosti odpovídající předmětu původního reálného spoluvlastnictví vydat s odůvodněním, že nejde o věc v právním smyslu.
Nález
Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 28. února 2002 sp. zn. IV. ÚS 222/01 ve věci ústavní stížnosti J. F. a spol. proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2001 sp. zn. 28 Cdo 2540/2000 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci z 1. 2. 2000 sp. zn. 12 Co 598/99 o zamítnutí návrhu stěžovatelů na vydání nemovitosti v restitučním sporu.
I. Výrok
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2001 sp. zn. 28 Cdo 2540/2000, rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 1. 2. 2000 sp. zn. 12 Co 598/99, jakož i rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 4. 1999 sp. zn. 9 C 368/93 se zrušují.
II. Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností, splňující formální předpoklady a podmínky stanovené zákonem, se stěžovatelé obrátili na Ústavní soud s návrhem na zrušení v záhlaví označených rozsudků obecných soudů, neboť jsou přesvědčeni, že těmito rozhodnutími došlo k zásahu do jejich ústavně zaručených základních práv podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), vyjadřujícího rovnost účastníků v právech, čl. 11 odst. 1 věty druhé Listiny, garantujícího stejný zákonný rozsah a ochranu vlastnickému právu všech vlastníků a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), podle kterého má každý právo na spravedlivé projednání své věci.
Z připojeného spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 9 C 368/93 zjistil Ústavní soud tyto skutkové a právní okolnosti souzené věci. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 1. 2. 2000 sp. zn. 12 Co 598/99 byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 4. 1999 sp. zn. 9 C 368/93, jímž nalézací soud zamítl návrh, aby vedlejší účastník, T., státní podnik v likvidaci, který měl v řízení před obecnými soudy postavení odpůrce, byl povinen vypracovat prohlášení vlastníka a navrhnout jeho vklad do katastru nemovitostí příslušného pro katastrální území O., a to podáním písemného prohlášení ke Katastrálnímu úřadu v Olomouci, že v budově (domě) č. p. 25 na D. nám. č. 40, v O., na stavební ploše p. č. 448 o výměře 1039 m2 v katastrálním území O., vymezuje jednotky podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění…
