Nález 32/2000 SbNU, sv.17, K právu na soukromí a na rodinný život
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 17, nález č. 32
II. ÚS 517/99
K právu na soukromí a na rodinný život
Ústavní soud nesdílí zúžené pojetí práva na ochranu osobnosti, které je odrazem konstrukce občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a poukazuje na rozhodnutí Evropské komise a Evropského soudu pro lidská práva týkající se interpretace a aplikace čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, z níž zdůrazňuje především myšlenku, že respektování soukromého života musí zahrnovat do určité míry právo na vytváření a rozvíjení vztahů s dalšími lidskými bytostmi. Součástí soukromého práva je též rodinný život zahrnující i vztahy mezi blízkými příbuznými, když součástí rodinného života jsou nejen sociální a morální vztahy, ale také zájmy materiální povahy (např. vyživovací povinnost). Respektování takto pojatého rodinného života zahrnuje závazek státu jednat způsobem umožňujícím normální rozvoj těchto vztahů.
Nález
Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 1. března 2000 sp. zn. II. ÚS 517/99 ve věci ústavní stížnosti H. P. proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze z 20. 7. 1999 sp. zn. 2 Co 96/99 a Krajského soudu v Českých Budějovicích z 15. 3. 1999 sp. zn. 11 C 2/99 o zamítnutí návrhu na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle § 13 odst. 2 občanského zákoníku.
I. Výrok
Ústavní stížnost se zamítá.
II. Odůvodnění
Stěžovatelka se ústavní stížností domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 3. 1999 č. j. 11 C 2/99-24 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 7. 1999 č. j. 2 Co 96/99-38. Prvním z napadených rozsudků soud zamítl její návrh vůči Nemocnici s poliklinikou v P. (dále jen „nemocnice“) na zaplacení 500 000 Kč, kteréžto částky se domáhala z důvodu neoprávněného zásahu do práva na soukromí jako náhrady za způsobenou nemajetkovou újmu. Odvolací soud druhým z napadených rozsudků rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že došlo k zásahu do jejího práva na soukromí chráněného v čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a že zejména rozhodnutím soudu prvního stupně bylo porušeno právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Porušení práva na ochranu soukromí nespatřuje v postupu soudů, ale v jednání bývalého zaměstnance nemocnice. Konkrétně šlo o situaci, kdy matka stěžovatelky byla v průběhu roku 1995 opakovaně hospitalizována v zařízení nemocnice a ošetřující lékař (tehdejší zaměstnanec nemocnice) záměnou krevní skupiny při transfuzi krve vyvolal nebezpečné zdravotní komplikace, v jejichž důsledku pacientka zemřela. Za tento skutek byl ošetřující lékař odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců s odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v délce dvou a půl roku. Stěžovatelka, spatřujíc v jednání ošetřujícího lékaře výrazný zásah do práva na ochranu své osobnosti - práva na ochranu soukromí, podala u Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 16. 11. 1998 žalobu na ochranu osobnosti s náhradou nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč. Soud…
