Nález 46/2004 SbNU, sv.32, K rozhodování soudu o nákladech výkonu rozhodnutí
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 32, nález č. 46
IV. ÚS 528/03
K rozhodování soudu o nákladech výkonu rozhodnutí
Rozhodování obou obecných soudů o nákladech výkonu rozhodnutí bylo poznamenáno principiálně nepřijatelnou libovůlí. Lze sice porozumět subjektivně determinovanému přístupu vycházejícímu z faktu, že primární příčinou soudního sporu, následného výkonu rozhodnutí a v neposlední řadě řízení před Ústavním soudem bylo zcela jednoznačně protiprávní jednání povinného, zároveň je však třeba mít na paměti, že výkon rozhodnutí není trestem svého druhu a že nesporná práva, která jsou soudy povinny bez rozdílu hájit, má i povinný jako jeden z rovných si účastníků řízení.
Nález
Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 26. března 2004 sp. zn. IV. ÚS 528/03 ve věci ústavní stížnosti P. K. proti usnesení Městského soudu v Praze z 27. 6. 2003 sp. zn. 53 Co 185/2003, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 z 15. 5. 2003 sp. zn. 31 E 2540/2001 ohledně výše nákladů exekučního vyklizení bytu.
Výrok
Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 53 Co 185/2003 ze dne 27. června 2003 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 31 E 2540/2001 ze dne 15. května 2003 se zrušují.
Odůvodnění
I.
Stěžovatel nezpochybňuje, že svým jednáním vyvolal potřebu exekučního vyklizení bytu, a připouští svoji povinnost nést její náklady, má však za to, že jejich výše, pokud byl zavázán k úhradě 5 554,50 Kč za zámečnické služby a 42 047 Kč za služby stěhovací včetně nákladů na uskladnění, celkem tedy 47 601,50 Kč, je výrazně nepřiměřená, a proto právě jen proti ní podal dne 27. 5. 2003 na poště stručné odvolání se stěžejním poukazem na nezbytnost účelnosti vynaložených nákladů. Požádal odvolací soud o přezkoumání výše nákladů a zároveň avizoval případné doplnění odvolání poté, co se seznámí s fakturami.
Během následujícího měsíce se stěžovatelův právní zástupce neodkladně s fakturami skutečně seznámil, provedl namátkový průzkum trhu zámečnických a stěhovacích služeb a takto získané poznatky zpracoval do obsáhlého doplnění odvolání. Cestou Obvodního soudu pro Prahu 10 je nabídl odvolacímu soudu, konkrétně tak, že je dne 26. 6. odevzdal k poštovní přepravě. Obvodní soud pro Prahu 10 zásilku obdržel dne 27. 6. 2003, shodou okolností právě v den, kdy odvolací soud přijal nyní zpochybňované usnesení. Namísto toho, aby doplnění odvolání bez ohledu na tuto skutečnost, která mu ostatně ještě ani (téměř jistě) nebyla známa, odvolacímu soudu postoupil, vrátil je, údajně s odstupem několika dní, zpět právnímu zástupci stěžovatele s následným telefonickým vysvětlením, že spis byl již (3. 6. 2003 ) odeslán odvolacímu soudu.
Stěžovatel má za to, že postup obou soudů, zejména však soudu odvolacího, je jasným odepřením spravedlnosti a výrazem protiústavnosti, aniž by však svůj názor podepřel jakoukoli konkrétnější ústavněprávní argumentací.
Soudu prvního stupně vytýká, že definoval náklady výkonu rozhodnutí jako „náklady za vyplacené faktury“, aniž by se obíral jejich věcnou správností a výší fakturovaných částek. Obává se, že se jedná o principiální postoj, při jehož dodržení by soud proplatil každou k věci se vztahující fakturu,…
