Nález 59/2000 SbNU, sv.18, K formálnímu posouzení žaloby podané proti rozhodnutí správního orgánuK právu na soudní ochranu
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 18, nález č. 59
IV. ÚS 290/99
K formálnímu posouzení žaloby podané proti rozhodnutí správního orgánu
K právu na soudní ochranu
Jestliže správní soud při svém rozhodování nevycházel z obsahu a smyslu žaloby, která ve své celistvosti v zásadě splňovala náležitosti požadované ustanovením § 249 odst. 2 občanského soudního řádu, zaměřil se pouze na jedno z tvrzení v žalobě obsažených, a v důsledku jeho zcela formálního posouzení se již věcným přezkoumáním napadeného správního rozhodnutí nezabýval, odepřel stěžovateli právo na soudní ochranu.
Nález
Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 13. dubna 2000 sp. zn. IV. ÚS 290/99 ve věci ústavní stížnosti G., a. s., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 12. 4. 1999 sp. zn. 22 Ca 192/98 o zamítnutí žaloby proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě z 19. 2. 1998 č. j. FŘ 320/130/1998, jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozhodnutí - platebnímu výměru č. j. 120211/97/362913/0452 Finančního úřadu ve Frýdku-Místku ze dne 10. 11. 1997.
I. Výrok
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 1999 č. j. 22 Ca 192/98-34 se zrušuje.
II. Odůvodnění
Svým návrhem se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 1999 č. j. 22 Ca 192/98-34, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 19. 2. 1998 č. j. FŘ 320/130/1998, jímž nebylo vyhověno odvolání stěžovatele proti rozhodnutí - platebnímu výměru č. j.120211/97/362913/0452 Finančního úřadu ve Frýdku-Místku ze dne 10. 11. 1997.
Z obsahu připojeného spisu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za duben 1997 uplatnil nadměrný odpočet ve výši 17 872 598 Kč. Finanční úřad jej podle § 43 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, vyzval k doložení údajů prokazujících pravdivost jeho tvrzení. Po provedeném vytýkacím řízení, v němž bylo prováděno šetření k předloženým důkazům, byl vydán platební výměr, ve kterém byla daň za měsíc duben 1997 vyměřena odchylně od daně přiznané. Nadměrný odpočet uznaný správcem tak činil 295 860 Kč.
O odvolání proti tomuto platebnímu výměru bylo rozhodnuto výše uvedeným rozhodnutím finančního ředitelství. Finanční ředitelství v odůvodnění rozhodnutí mimo jiné uvedlo, že nárok na odpočet daně je stanoven v § 19 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty. Podmínkou jeho přiznání je, že plátce daně pořízené nebo přijaté zboží nebo služby použije k dosažení obratu za svá zdanitelná plnění na základě zaúčtovaného daňového dokladu se všemi zákonem předepsanými náležitostmi, který byl vystaven plátcem daně. Stěžovatel však neprokázal, že zdanitelné plnění bylo skutečně realizováno. Z provedeného šetření ve vyměřovacím řízení vyplynulo, že odvolatel neprokázal opodstatněnost jím uplatněných odpočtů z faktur, jelikož údajně realizované obchodní transakce byly simulovanými právními úkony za účelem neoprávněného uplatnění nároku na odpočet DPH podle § 19 odst. 2 zákona č. 588/1992 Sb.
Proti rozhodnutí finančního ředitelství podal stěžovatel žalobu podle § 247 a násl.…
