Nález 66/1995 SbNU, sv.4, K otázce práva na ochranu osobnosti a reparace následků způsobených jeho porušením
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 4, nález č. 66
I. ÚS 15/95
K otázce práva na ochranu osobnosti a reparace následků způsobených jeho porušením
Na základě čl. 10 Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Z povahy daného případu vyplývá, že jednání německých úřadů, jemuž byl stěžovatel v Německu vystaven především v důsledku opomenutí pracovníků vysílající organizace, nese zřetelné znaky poškození práv, uvedených v čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Proto nelze mít za to, že postačí prostá omluva, ale určitá, věci úměrná finanční náhrada způsobené újmy se jeví Ústavnímu soudu jako právně přiměřená.
Nález
Ústavního soudu České republiky (I. senátu) ze dne 24. října 1995 sp. zn. I. ÚS 15/95 ve věci ústavní stížnosti J. D. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze 4.10. 1994 sp. zn. 1 Co 144/94 o náhradě nemajetkové újmy v penězích za porušení práva na ochranu osobnosti.
I. Výrok
Ústavní stížnosti se zcela vyhovuje a rozsudek Vrchního soudu v Praze čj. 1 Co 144/94-37 ze dne 4.10. 1994 se zrušuje.
II. Odůvodnění
J. D. podal dne 19. 1. 1995 k Ústavnímu soudu ústavní stížnost na výše uvedený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jímž tento soud potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze 16. 3. 1995 sp. zn. 23 C 37/94. Uvedeným rozsudkem byl zamítnut návrh stěžovatele na náhradu nemajetkové újmy ve výši 150000 Kč, která mu vznikla v důsledku zaviněného jednání jeho bývalého zaměstnavatele VOKD, a.s., Ostrava při zajištění jeho zaměstnání v SRN. Stěžovatel podal svoji stížnost na základě ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb., dle něhož ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem. Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost splňuje předepsané obsahové i formální náležitosti.
V odůvodnění návrhu stěžovatel uvedl, že se návrhem u soudu domáhal náhrady nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení § 13 odst. 1, 2 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 11 téhož zákona. Stěžovatel nepovažoval za postačující zadostiučinění VOKD, a.s., které spočívalo pouze v jeho písemné omluvě, neboť jeho zaviněným jednáním byla dle názoru stěžovatele závažným způsobem porušena základní práva a svobody stěžovatele zaručená mu Ústavou a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Jednalo se zejména o právo na zachování důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a ochrany jména, jakož i právo svobodně opustit území našeho státu podle ustanovení čl. 10 odst. 1, 2 a čl. 14 odst. 1 Listiny. Zásah do těchto jeho práv a svobod spočíval v tom, že VOKD, jakožto jeho tehdejší zaměstnavatel, mu přes ústní přísliby a ujišťování nezajistil dle řádně sjednaných pracovních podmínek pracovní povolení pro výkon sjednané práce v SRN. V důsledku toho byl při kontrole příslušných úřadů v SRN tam zadržen, vyslýchán, bylo mu zakázáno vykonávat práci, následně byl na základě…
