Nález 78/2005 SbNU, sv.37, K poučovací povinnosti souduK označování účastníka řízení
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 37, nález č. 78
I. ÚS 286/03
K poučovací povinnosti soudu
K označování účastníka řízení
Z rámce procesního poučení nevybočuje výzva obecného soudu, aby žalobce odstranil vadu podání spočívající v nesprávném označení žalovaného tak, aby jeho označení odpovídalo ustanovení § 79 odst. 1 občanského soudního řádu, aniž by bylo ve výzvě uvedeno, jak by mělo takové označení znít konkrétně. Obecný soud nemá povinnost poučovat účastníky řízení do všech podrobností, postačuje, pokud v obecné rovině vyzve žalobce k uvedení správného označení účastníka řízení.
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Janů a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera - ze dne 7. dubna 2005 sp. zn. I. ÚS 286/03 ve věci ústavní stížnosti RNDr. R. P., CSc., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2003 č. j. 21 Cdo 961/2002-40, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2002 č. j. 54 Co 500/2001-30 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 10. 2001 č. j. 24 C 369/2001-20, kterým bylo zastaveno řízení pro nedostatek právní subjektivity žalovaného, N. b. ú.
Výrok
I. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2003 č. j. 21 Cdo 961/2002-40, usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2002 č. j. 54 Co 500/2001-30 a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 10. 2001 č. j. 24 C 369/2001-20 bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
II. Označená rozhodnutí se proto zrušují.
Odůvodnění
Včasnou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených usnesení Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze (dále také jen „odvolací soud“) a Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále také jen „soud prvního stupně“) pro porušení čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Ústavní stížnost odůvodnil tím, že dne 10. září 2001 podal u Obvodního soudu pro Prahu 5 žalobu o neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, kterou dostal od svého zaměstnavatele, N. b. ú. Soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 10. 2001 č. j. 24 C 369/2001-20 řízení zastavil podle § 104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“). Důvodem pro zastavení řízení byl nedostatek právní subjektivity žalovaného být účastníkem řízení, neboť žalovaný je podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, (dále jen „zákon o majetku ČR“), včetně zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností, ve znění pozdějších předpisů, pouhou organizační složkou, a nikoli právnickou osobou s vlastní způsobilostí k právním úkonům. V této skutečnosti shledal soud prvního stupně nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit.
Odvolání stěžovatele proti uvedenému usnesení Městský soud v Praze, jako soud odvolací, posoudil jako nedůvodné a usnesením ze dne 13. 2. 2002 č. j. 54 Co 500/2001-30 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti…
