Nález 88/1998 SbNU, sv.11, K vyloučení rozhodnutí správních orgánů ze soudního přezkumu podle § 248 odst. 2 písm. e) občanského soudního řádu
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 11, nález č. 88
I. ÚS 466/97
K vyloučení rozhodnutí správních orgánů ze soudního přezkumu podle § 248 odst. 2 písm. e) občanského soudního řádu
Bylo by v rozporu se zásadou právní jistoty věřitele, kdyby na základě hmotněprávní námitky proti rozhodnutí správce daně o řádném opravném prostředku a jemu předcházejícímu exekučnímu příkazu, tj. proti rozhodnutím procesní povahy - uplatněné až ve stadiu výkonu rozhodnutí - došlo k jejich meritornímu přezkoumání a případně i k zániku vykonatelnosti rozhodnutí ve věci.
Nález
Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 13. srpna 1998 sp. zn. I. ÚS 466/97 ve věci ústavní stížnosti ing. D. F. proti usnesení Krajského soudu v Brně z 8. 10. 1997 sp. zn. 30 Ca 343/95 o zastavení řízení o žalobě proti exekučnímu příkazu a rozhodnutí Finančního úřadu v Třebíči.
I. Výrok
Ústavní stížnost se zamítá.
II. Odůvodnění
Exekučním příkazem Finančního úřadu v Třebíči ze dne 26. 4. 1995 č. j. 4693/202/95 bylo konstatováno, že stěžovatelka jako daňový dlužník nezaplatila ve stanovené lhůtě celkovou částku 270 240 Kč jako nedoplatek důchodové daně (264 942 Kč) a jako exekuční náklady (5298 Kč). Za tím účelem, tj. na úhradu vykázaného nedoplatku, přikázal finanční úřad plátci (SUKNO, s. r. o.) stěžovatelce provádět srážky z jejích peněžitých příjmů. (Pozn.: Stěžovatelka byla ručitelkou firmy ZETA, v. o. s.).
Rozhodnutím Finančního úřadu v Třebíči ze dne 17. 7. 1995 č. j. 6903/202/95 byly - po věcné stránce - námitky stěžovatelky proti uvedenému exekučnímu příkazu zamítnuty. V odůvodnění rozhodnutí finanční úřad v prvé řadě uvedl, že podle platného zákona jsou nedoplatky (roz. daňové) povinni zaplatit i ručitelé, kteří se v případě jejich nezaplacení ocitají v postavení daňového dlužníka. K námitce stěžovatelky - zpochybňující samotnou existenci ručitelského vztahu, neboť „ručení za závazky společnosti vzniklé protiprávním jednáním (zkrácením daně) nelze vztahovat na takovýmto jednáním vzniklé důsledky“ - finanční úřad uvedl, že případná trestněprávní odpovědnost ostatních společníků nemůže ovlivnit existenci ručitelského závazku, jehož vznik a obsah jsou dány zákonem. K názoru stěžovatelky, že otázku ručení je nutno posuzovat dle právní úpravy platné v době trvání členství ručitele v obchodní společnosti, tj. v tomto případě dle hospodářského zákoníku, poukázal finanční úřad na § 764 obchodního zákoníku, z něhož vyplývá, že okamžikem jeho účinnosti je nutno postupovat dle této nové právní úpravy, kde je ručení za dluhy v obchodní společnosti upraveno poněkud odchylně od právní úpravy předchozí. Navíc argumentace stěžovatelky prý ve svém důsledku směřuje proti výzvě k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem, jež doručením rozhodnutí nadřízeného správce daně o odvolání ručiteli nabyla právní moci. Dalšímu řízení v této věci proto brání překážka věci pravomocně rozhodnuté. Stěžovatelka dále brojila proti tomu, aby byl závazek v plné výši uplatněn proti každému solidárně zavázanému dlužníkovi samostatně. V tomto směru finanční úřad odkázal na § 57 odst. 5 zákona České národní rady č. 337/1992…
