Nález 9/2004 SbNU, sv.32, K hodnocení důkazů v občanském soudním řízení
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 32, nález č. 9
I. ÚS 601/02
K hodnocení důkazů v občanském soudním řízení
Rozhodné skutečnosti mohou v řízení vyjít najevo jinak a nemusí být pouze součástí přednesu účastníka.
Pokud soud při hodnocení důkazů podle § 132 občanského soudního řádu k takovýmto rozhodným skutečnostem nepřihlédl, porušil právo účastníka řízení na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Nález
Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 27. ledna 2004 sp. zn. I. ÚS 601/02 ve věci ústavní stížnosti D. H. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 18. 7. 2002 sp. zn. 8 Co 502/2002, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba o výživné.
Výrok
I. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2002 č. j. 8 Co 502/2002-51 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2002 č. j. 8 Co 502/2002-51 se zrušuje.
Odůvodnění
D. H. (dále jen „stěžovatelka“) se svou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 7. 10. 2002, domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále též „krajský soud“).
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že zamítnutím její žaloby na placení výživného došlo k porušení jejích práv zakotvených v Listině základních práv a svobod (dále jen „Listina“), zejména čl. 37 odst. 2 Listiny. Pokud krajský soud uvedl, že se mělo vycházet pouze ze žaloby a jejího obsahu, skutková zjištění, která vyplývají z účastnické výpovědi stěžovatelky, měla soud vést k postupu podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“). Soud je povinen podle § 132 OSŘ přihlížet nejen k tomu, co účastníci uvedli během řízení, ale i k tomu, co vyšlo v řízení najevo. Podle § 5 OSŘ měla být stěžovatelka poučena o svých právech a povinnostech. Právní závěry krajského soudu jsou formální.
V souladu s § 42 odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) byla k ústavní stížnosti vyžádána vyjádření účastníků řízení a spis sp. zn. 57 C 130/2000 Okresního soudu v Ostravě.
Krajský soud uvedl, že jeho rozsudkem nebylo porušeno žádné stěžovatelčino právo zaručené Ústavou České republiky, Listinou ani zákonem, zejména nebylo porušeno její právo na spravedlivý proces ani na právní pomoc v řízení před soudy. Odkázal na odůvodnění svého rozsudku. Odvolací řízení v posuzovaném případě podléhalo principu tzv. neúplné apelace. Stěžovatelčina výtka, že v řízení bylo třeba aplikovat § 118a OSŘ, neobstojí, protože popis skutkového stavu, na němž stěžovatelka postavila žalobu, zcela postačoval pro rozhodnutí o jejím nároku.
Krajský soud souhlasil s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem ve smyslu § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud přezkoumal formální náležitosti ústavní stížnosti nutné k jejímu meritornímu projednání. Ústavní stížnost byla po formální stránce shledána bez vad a jako způsobilá dalšího přezkoumávání. Další podmínkou meritorního projednání ústavní stížnosti je, že nejde o návrh zjevně neopodstatněný.…
