Pojďme si všichni tykat!

KPMG, Lidl, Kaufland, Lasvit co mají tyto firmy společného? Třeba to, že si všichni v nich tykají. Nezáleží na pracovní pozici, věku, pohlaví, délce působení ve firmě, povinně si tykáme a lákáme na uvolněnější styl ve vztazích i nové kolegy. Co stojí za novodobým trendem ve firmách? A je to správná cesta?

V roce 2020 se v organizacích poprvé v historii setkají současně lidé pěti generací. Každá z těchto generací má své potřeby a díky rostoucímu individualismu ve společnosti a rychlosti změn se generační rozdíly zvětšují. Sociologové pro jistotu rozlišují mezi generacemi baby boomu, X, Y, Z. Tato unikátní situace s sebou přináší řadu rizik i příležitostí. Záleží na tom, jak se podaří zvládnout generační diverzitu, jež může firmu posunout například v inovacích, ale nese i větší sociální rizika. Přeci jenom je jednodušší spolupracovat s lidmi, kteří jsou si podobní životní situací, vyrostli v podobném společenském klimatu i zažili významné události ve stejném věku.

Co dnes ovlivňuje soužití generací ve firmách? Rád bych zmínil některé významné hybatele. Za prvé: Neseme se na vlně mládí. Některé vlastnosti obvykle mládí připisované jsou v celé společnosti, a tedy i ve firmách velmi ceněné. Zdá se, že i upřednostňované. Mladistvě vypadat je samozřejmostí, být pružný, rychlý, odvážný atd. I v úvodu zmíněné tykání s tím souvisí. Má blízko k ranému dětství, studnici mládí, kdy všichni jsou Ty. Vlastnosti připisované staršímu věku, jako je rozvážnost, jsou někdy vnímány jako pomalost, zkušenosti jsou překážkou tvořivosti a úcta k šedinám není automatická, neboť pozice autorit je rozkolísaná. Napadá mě, že i proto si mnoho mužů barví vlasy. Současní mladí (kde je ona hranice?) jsou zvyklí pracovat s moderními technologiemi, více si hledí harmonie soukromého a pracovního času. Nechtějí dopadnout jako jejich rodiče, kteří je konec konců od svého upracovaného způsobu života odrazují.

Za druhé: Mnohé se změnilo v rodinách a promítá se nám to i ve firmách. Převažující porevoluční výchova u nás vedla děti k tomu, aby "si hlavně dělali, co chtějí, co je bude bavit". A díky tomu se u mnohých vytratila úcta k rituálům, vytrvalost o něco usilovat, vědomí povinností. Mnozí mladí jsou líní, nejsou z domova zvyklí pracovat, chybí jim základní pracovní návyky, nechtějí převzít odpovědnost sami za sebe. Setkal jsem se s tím, že syn nepřijde do práce a maminka volá na personální, že zůstal nemocný doma. Řada dětí jsou jedináčci, kteří se komplikovaně sžívají s druhými. Slýchávám, že porevolučně podnikající rodiče…