Příběhy k zamyšlení - Bílý slon

Nějak to dopadne a navíc čas je mocný kouzelník. Tato víra se skrývá za ochotně rozdávanými sliby.

Jeden král z Orientu daroval kalifovi bílého slona. Kalif byl velmi potěšen tímto neobyčejným darem a denně se na slona chodil dívat. Jednoho dne si pomyslel, jak by bylo pěkné, kdyby se slon naučil mluvit, pak by s ním mohl i rozprávět. Svolal všechny své vezíry a zeptal se jich: "Kdo z vás může naučit slona mluvit?"

Vezírové se na sebe dívali, kroutili jeden po druhém hlavami a mumlali si pro sebe: "Kdo to kdy slyšel, aby se slon naučil mluvit?"

Jeden mladý vezír ovšem předstoupil před kalifa a řekl: "Já chci naučit slona mluvit. Dej mi na to dva roky času."

Kalifa tato odpověď potěšila a bohatě vezíra odměnil. Ostatní dvořané se ho ovšem ptali: "Jak jen můžeš udělat něco tak hloupého? Každý přece ví, že sloni se nemohou naučit mluvit."

"Ano, to je pravda," odpověděl mladý vezír, "ale proč bych kalifa nepotěšil? Vyžádal jsem si dva roky, kdo ví, co se za tu dobu všechno stane. Slon může zemřít. Smrt může smotat koberec života našeho vznešeného kalifa a odnést jej pryč a totéž se může stát i mně."