Zdena nastoupila do firmy před dvěma lety jako
personalistka. Po pracovní stránce byla osobou na svém místě, zkušená,
motivovaná, velmi pečlivá, neustále sledující novinky v oboru. Dokonce se
začala věnovat i studiu jazyka, který byl ve firmě určen jako druhý komunikační
jazyk. Každému, kdo za ní přišel s dotazem nebo problémem, vše vysvětlila a
ráda poradila. Ještě raději ale navázala další hovor, který s pracovní náplní
personalistky přímo nesouvisel.
Zdena měla bohužel jinou zálibu, než má většina
ostatních lidí, kteří se věnují sportu, kultuře nebo cestování. Jejím koníčkem
bylo shromažďování informací o spolupracovnících a jejich předávání dál. Bez
obalu řečeno - šlo o pomlouvání. Nutno podotknout, že tuto její zálibu kolegové
ani nadřízení hned neodhalili. Vždyť se její pracovní náplň týkala právě
zaměstnanců firmy. K odhalování Zdenina koníčku docházelo postupně, kdy na
veřejnost začaly pronikat informace ze soukromí řady zaměstnanců.
Po nějakém čase se spolupracovníci začali Zdeně
vyhýbat. Nikdo se nechtěl stát obětí pomluv. Dokonce ji začali vyhledávat
minimálně i v pracovních záležitostech. Protože šlo o společnost, která měla
tři personalistky, vyřizovali své pracovní záležitosti spíše s nimi. Po nějaké
době podala Zdena výpověď a z firmy odešla.
NahoruOtázky k zamyšlení:
Mohl zaměstnavatel, respektive přímý nadřízený jednání Zdeny
nějak zabránit či jej usměrnit?
Jak mohli pomoci kolegové?
Jakou roli by měl v podobné situaci hrát personální útvar?
Byl odchod Zdeny ze společnosti pozitivní nebo negativní?
NahoruKomentář:
Při náboru zaměstnanců mohou někdy pomoci například
reference od předchozího zaměstnavatele. Nedá se ale s určitostí říci, zda by
právě tuto Zdeninu zálibu prozradily. Znalost cizího jazyka, práce s
počítačem či další praktické dovednosti zjistí zaměstnavatel při výběrovém
řízení nebo velmi brzy po nástupu nového zaměstnance a jeho zapracování. Zdena
všechny požadavky pro výkon práce splňovala na výbornou.
Významnou roli v příběhu mohl…