Naplněný život začíná často tam, kde naše komfortní zóna končí. Co nám bráni ji opustit?
Pohybujeme-li se ve své komfortní zóně, nacházíme se v prostředí, které je nám známé, neklade na nás žádné zvláštní či nové nároky, a my se v něm proto cítíme spokojeně, uvolněně a bezpečně. Přílišné pobývání ve své komfortní zóně, jakkoli příjemné, však přináší i rizika. Jaká nebezpečí s sebou nese a jak ze své příliš pohodlné a často i návykové komfortní zóny uniknout? Pojďme se pokusit najít odpovědi na tyto otázky.
Komfortní zónu bychom neměli zaměňovat se zónou osobní. Tou je určitý prostor kolem nás, jehož narušení ze strany druhých nám bývá nepříjemné. Někdy ho dokonce chápeme jako formu agrese.
Komfortní zóna je oblast, do které unikáme sami a kterou se často snažíme příliš neopouštět. Ne však proto, že by nás k tomu někdy nutil, ale že je nám to příjemné. Jde o sféru, v níž se cítíme dobře a jistě. Komfortní zóna, na rozdíl od zóny osobní, tak není, aspoň pro většinu z nás, fyzickým prostorem. Je způsobem života, často i práce, jehož se pevně držíme. Tento postoj však skrývá četná úskalí.
PROČ JSOU KOMFORTNÍ ZÓNY PŘÍJEMNÉ?
Komfortní zónu většinou nemáme jen jednu. Spíše jde o několik zón, většinou vzájemně spjatých, například zónu pracovní, osobní, rodinnou, společenskou apod. Společným jmenovatelem těchto zón a sklonu unikat do nich je snaha žít v určitém rutinním světě. Tedy vykonávat činnosti, které dobře známe, držet se zvyklostí, které nám přinášejí jistotu, a vyhýbat se těm, v nichž si podle našeho názoru příliš jisti nejsme. K nim patří nejčastěji ty, o nichž domníváme, že jsou příliš náročné, nebezpečné, nebo prostě jen nezvyklé a nové.
Svou komfortní zónu, byť různě širokou, má téměř každý. Přebývání v ní má totiž své výhody. Omezuje náš stres či úzkost a vytváří v nás pocit, že pohybujeme-li se v jejím rámci, nemůže nás nic příliš překvapit či zaskočit. Máme dojem, že situaci kolem sebe máme pod kontrolou, nebo ji můžeme alespoň dobře předvídat.
Práce v komfortní zóně má i další výhody. Tou hlavní bývá možnost čerpat ze zkušenosti, kterou jsme opakovaným prováděním určitých činností získali a které věříme. Důsledkem bývá možnost vykonávat svou práci rychleji a snadněji, s menším vypětím či nižším výdajem energie. U známých úkolů, které ve své komfortní zóně vykonáváme, si většinou dobře uvědomujeme i jejich rizika a jsme schopni se jim vyhnout. Známé činnosti bývají totiž méně riskantní než neznámé.
Platí to pochopitelně jen tehdy, pokud činnosti, které opakovaně provádíme, známe skutečně dobře a vykonáváme je úspěšně. Je-li tomu tak, pak nám úspěšné vykonávání daných činností zvyšuje zpravidla i naši sebedůvěru, a podporuje zdravé sebevědomí i při provádění činností podobných.
Jsme-li pak nuceni svou komfortní zónu načas opustit a pohybovat se ve světě, který v nás budí obavy či nejistotu, může nám návrat do komfortní zóny pomoci se psychicky zotavit a relaxovat.
PROČ JSOU KOMFORTNÍ ZÓNY RIZIKOVÉ?
Život v komfortní zóně může být pohodlný a nenáročný. Lidé se jich proto často i bez svého vědomí, mnohdy úpěnlivě drží. Komfortní zóny nás mohou svádět k tomu, abychom se do nich uchylovali více, než je zdrávo, nebo v nich dokonce setrvávali natrvalo.
Komfortní zóny se mohou stát určitou pastí, do které se neúmyslně chytáme a z níž někdy jen nesnadno unikáme. Přebývání v příjemné a nenáročné komfortní zóně bývá totiž vykoupeno ztrátou možnosti získat nové schopnosti a zkušenosti, nové známosti či dokonce nové zážitky. Brání nám v plném či zajímavějším životě a může se stát i hrozbou pro naše zdraví.
Pád do této pasti bývá vyvolán dvěma vzájemně spjatými okolnostmi. Prvou tvoří zbytečné obavy ze selhání, neúspěchu či odmítnutí, které by nás mohly za hranicemi naší komfortní zóny postihnout. Tou druhou je sebeuspokojení spojené s tím, čeho jsme v rámci své komfortní zóny dosáhli a o co nechceme přijít.
Svět za hranicemi naší komfortní zóny může být skutečně (dočasně) náročnější. Může přinášet vyšší požadavky i rizika. Za hranicemi naší komfortní zóny však neleží jen riziko a nepředvídatelné situace. Leží tam i…
