Z aktuálních soudních rozhodnutí - Dobrovolnická činnost není nelegální práce

Právní problematika: definice závislé práce, její odlišení od dobrovolnické činnosti

Ustanovení právních předpisů:§ 2 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění do 31. 12. 2011; § 51 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů

Právní věta:

Dohoda, která váže vyplacení odměny na splnění nejisté podmínky v budoucnu nezávislé na vůli potenciálního zaměstnance, není dohodou o provedení práce ve smyslu § 75 zákoníku práce z roku 2006 a nezakládá pracovněprávní vztah, neboť závislá práce nemůže být vykonávána bez nároku na odměnu.

1. Skutkové okolnosti případu

Žalobkyně byla na základě své žádosti ze dne 6. 1. 2009 zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání. Již v okamžiku zařazení do této evidence oznámila úřadu práce, že jí určité občanské sdružení poskytlo příslib zaměstnání, pokud získá finanční prostředky z grantu. Žalobkyně současně oznámila, že do doby, než jí k občanskému sdružení vznikne pracovněprávní vztah, bude pro toto občanské sdružení vykonávat dobrovolnickou činnost bez nároku na odměnu. Tato činnost spočívala ve vedení účetnictví, inventarizaci účtů a zpracování daňového přiznání. Dne 24. 4. 2009 uzavřela s tímto občanským sdružením dohodu o provedení práce, podle níž měla obdržet částku 4 000 Kč za každý měsíc od ledna 2009. O uzavření této dohody informovala úřad práce dne 29. 4. 2009, tedy do 8 dnů ode dne uzavření této dohody. Úřad práce však interpretoval její činnost automaticky jako závislou práci vykonávanou na základě (ústní) dohody o provedení práce již od ledna 2009 a žalobkyni vyřadil z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu neoznámení, respektive pozdního oznámení výkonu závislé práce. Žalobkyně s touto interpretací nesouhlasila a proti vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání se bránila soudní cestou.

1. II. Právní názor Nejvyššího správního soudu

V projednávaném sporu o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání musel Nejvyšší správní soud nejprve rozhodnout předběžnou otázku, zda dohoda mezi žalobkyní a občanským sdružením byla dohodou o provedení práce a žalobkyně vykonávala závislou práci nebo se jednalo o výkon dobrovolnické činnosti, jak namítala žalobkyně.

V projednávané věci neměl Nejvyšší správní soud pochyb o tom, že žalobkyně vedla pro občanské sdružení účetnictví na základě jeho pokynů, ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, jeho jménem, na jeho náklady a na jeho odpovědnost. Za nutné však považoval zabývat se také dalším pojmovým znakem závislé práce (§ 2 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění do 31. 12. 2011), a to tím, zda stěžovatelka tuto práci vykonávala za odměnu.

Nejvyšší správní soud dovodil, že pracovněprávní vztah bez úplaty nemůže vzniknout (závislá práce nemůže být vykonávána bez nároku na odměnu). Svoji argumentaci opřel o citaci odborné literatury, která uvádí, že úplatnost závislé práce patří k základním pojmovým znakům této práce a povinnost platit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu nebo plat ukládá ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce zaměstnavateli jako jednu ze základních povinností vyplývajících z pracovního poměru. V ustanovení § 109 odst.…