Z aktuálních soudních rozhodnutí - Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem

Právní problematika: okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem

Ustanovení právních předpisů:§ 38 odst. 1 písm. b) a § 56 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění do 30. 9. 2008 (použitelná i za současného znění právní úpravy)

Právní věta:

Důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance podle ustanovení § 56 písm. b) zákoníku práce není dán, nevyplatil-li zaměstnavatel mzdu nebo náhrady mzdy anebo jakoukoliv jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti jen v důsledku chyby, omylu nebo jiné zřejmé nesprávnosti při výpočtu nebo při výplatě mzdy nebo její náhrady, ledaže by zjištěnou nesprávnost v přiměřené době neodstranil a bez zbytečného odkladu nezjednal nápravu.

I. Skutkové okolnosti případu

Zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele od 1. 3. 2008 na pozici obchodní poradce a ve dnech 11. - 13. 6. 2008 čerpal dovolenou, ale zaměstnavatel při zúčtování a výplatě mzdy tyto tři dny vykázal jako odpracované. Tento omyl zaměstnavatele měl za následek, že vyplatil mzdu namísto náhrady mzdy (která bývá o něco vyšší, jelikož se vypočítává z průměrného výdělku, do kterého se vedle základní mzdy zahrnují i dříve vyplacené variabilní složky mzdy). V tomto případě tak byl zaměstnanec poškozen o 714 Kč hrubého (473 Kč čistého). Zaměstnanec na tuto chybu zaměstnavatele žádným způsobem neupozornil, vyčkal a po 15 dnech od uplynutí data splatnosti příslušné mzdy se zaměstnavatelem okamžitě zrušil pracovní poměr. Zaměstnavatel s takovým postupem nesouhlasil, a proto se obrátil na soud, aby určil, že okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem je neplatné. Žalobu odůvodnil tím, že se ze strany zaměstnance jedná o zneužití práva, a navíc se domníval, že zaměstnanec postupoval v rozporu s dobrými mravy.

II. Právní názor Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud tento případ posuzoval podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) a § 56 písm. b) zákoníku práce, která stanoví jako jednu ze základních povinností zaměstnavatele platit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu. V případě, že zaměstnavatel tuto povinnost nesplní ani do 15 dnů ode dne splatnosti, může zaměstnanec se zaměstnavatelem okamžitě zrušit pracovní poměr.

Podle tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu však zaměstnanec nemůže k okamžitému zrušení pracovního poměru přistoupit bez ohledu na okolnosti nevyplacení části mzdy. Účelem ustanovení § 56 písm. b) zákoníku práce je totiž ochrana zaměstnance před zaměstnavatelem, který nevyplácí mzdu (nebo její část) z důvodu, že buď není schopen plnit své závazky a že pro (hrozící) úpadek není schopen uspokojovat práva zaměstnanců, anebo pokud je schopen plnit své závazky, ale právo konkrétního zaměstnance neuspokojí v plné výši, ačkoliv právo zaměstnance je nesporné nebo ačkoliv zaměstnanci mzda zřejmě náleží. V těchto případech nelze po zaměstnanci …