Z AKTUÁLNÍCH SOUDNÍCH ROZHODNUTÍ - Ověřování kvalifikačních předpokladů zaměstnance

Právní věta:

Z žádného ustanovení zákoníku práce nelze v obecné poloze dovodit přímé oprávnění zaměstnavatele nařídit zaměstnancům, aby se podle uvážení zaměstnavatele a bez zřetele k jejich dosavadním pracovním výsledkům podrobili plošnému ověření úrovně své odborné kvalifikace. Taková možnost nevyplývá ani z povinnosti zaměstnance prohlubovat si svoji kvalifikaci k výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě.

Komentář:

Dle ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je zaměstnanec povinen ode dne vzniku pracovního poměru konat podle pokynů zaměstnavatele osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru (v terminologii zákona č. 65/1965 Sb., zákoník páce, účinného do 31. 12. 2006, pracovní kázeň). S tím koresponduje též povinnost zaměstnance dle ustanovení § 301 písm. a) zákoníku práce, totiž povinnost pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci.

V uvedeném soudním sporu řešil Nejvyšší soud otázku, zda se zaměstnanec dopustí porušení povinnosti vyplývající mu z pracovního poměru (pracovní kázně) tím, že nerespektuje pokyn zaměstnavatele a odmítne vypracovat„obecný test znalostí“ k ověření svých kvalifikačních předpokladů pro výkon sjednané práce. Ačkoliv jde o rozhodnutí podle zrušeného zákoníku práce, jeho závěry jsou použitelné i na stávající právní úpravu.

Nejvyšší soud vycházel z toho, že právními předpisy, v jejichž rámci jsou zaměstnavatelé (nadřízení) oprávněni ukládat zaměstnancům pokyny a které jsou zaměstnanci (vztahují-li se k práci jimi vykonávané) povinni dodržovat, je možné rozumět obecně závazné právní předpisy, pracovní řády a též ostatní předpisy vydané v…