Zaměstnavatelé při určení způsobu náhrady škody, za kterou odpovídá zaměstnanec, řeší mimo jiné otázku, za jakých podmínek lze provést zápočet pohledávky zaměstnavatele na náhradu škody vůči pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody anebo náhradu mzdy nebo platu (dále jen souhrnně "mzda"). Vzhledem k tomu, že uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, zabýval se jí Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 21. května 2019, sp. zn. 21 Cdo 238/2019.
Ve zmíněném případě zaměstnanec rozvázal pracovní poměr okamžitým zrušením. Toto své právní jednání odůvodnil nevyplacením části mzdy do 15 dnů po uplynutí období její splatnosti. Zaměstnavatel s postupem zaměstnance nesouhlasil a obrátil se na soud se žalobou o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance. Žalobu odůvodnil mimo jiné tím, že nevyplacená část mzdy zaměstnance zanikla započtením, a proto se nemohl dostat do prodlení s jejím vyplacením.
POSOUZENÍ ZAPOČTENÍ POHLEDÁVKY ZAMĚSTNAVATELE NA NÁHRADU ŠKODY VŮČI MZDĚ ZAMĚSTNANCE
Nejvyšší soud připomněl, že započtení včetně započtení na pohledávku zaměstnance na mzdu se v pracovněprávních vztazích řídí občanským zákoníkem, jak vyplývá ze zásady subsidiarity občanského zákoníku na úpravu pracovněprávních vztahů, a jednostranné započtení ze strany zaměstnavatele proti pohledávce zaměstnance na mzdu je za dodržení zákonných limitů obecně přípustné.
Jde-li však o pohledávku zaměstnavatele na náhradu škody, zákon jednostranné započtení ze strany zaměstnavatele zapovídá, neboť možnost provádět srážky ze mzdy k náhradě škody podmiňuje uzavřením dohody o srážkách ze mzdy. Bez této dohody není zaměstnavatel oprávněn srážky ze mzdy k náhradě škody provádět, a to ani tehdy, jsou-li splněny předpoklady odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli, zaměstnanec svou odpovědnost za škodu uznal a zavázal se škodu nahradit. Odpovědnost zaměstnance za škodu, kterou způsobil zaměstnavateli, ani případné uznání škody zaměstnancem, tedy samo o sobě zaměstnavatele neopravňuje, aby částku potřebnou k náhradě této škody jednostranně srazil ze mzdy zaměstnance, i kdyby respektoval zákonné limity srážek ze mzdy.
Zaměstnavatel je tedy oprávněn započíst svou pohledávku na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na mzdu a provést srážku (srážky) ze mzdy za účelem uspokojení svého nároku na náhradu škody jen na základě dohody o srážkách ze mzdy uzavřené se zaměstnancem.
Jestliže v daném případě zaměstnavatel jednostranně započetl a srazil ze mzdy zaměstnance část své pohledávky na náhradu škody, kterou mu měl zaměstnanec způsobit při plnění pracovních úkolů, aniž by mezi smluvními stranami byla v tomto směru uzavřena dohoda o srážkách ze mzdy, je správný závěr o tom, že v době do 15 dnů po uplynutí období splatnosti nebyla zaměstnanci vyplacena část mzdy, aniž pro její nevyplacení existoval zákonný důvod, a proto zaměstnanec přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru důvodně.
Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu posoudí ještě Ústavní soud v řízení vedeném pod sp. zn. III. ÚS 2770/19.
VYPLÝVAJÍCÍ DOPORUČENÍ PRO ZAMĚSTNAVATELE PŘI ŘEŠENÍ NÁHRADY ŠKODY
Výši požadované náhrady škody určuje zaměstnavatel. Způsobil-li škodu vedoucí zaměstnanec, který je statutárním orgánem (např. ředitel základní školy) nebo jeho zástupce, sám nebo společně s podřízeným zaměstnancem, určí výši náhrady škody ten, kdo statutární orgán nebo jeho zástupce na pracovní místo ustanovil (např. obec jako zřizovatel základní školy).
Výši požadované náhrady škody je zaměstnavatel se zaměstnancem povinen projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla, a že je zaměstnanec povinen ji nahradit.
Obsah oznámení zaměstnavatele není právními předpisy výslovně předepsán, logicky by však měl zahrnovat skutečnosti, ve kterých zaměstnavatel spatřuje odpovědnost zaměstnance za škodu a rovněž její výši, případně i…
