Zaostřeno na agenturní zaměstnání

     Od 1. 10. 2004, kdy se stalo součástí našeho právního řádu, nabývá agenturní zaměstnávání stále většího významu. To s sebou nese jak pozitiva, tak některé negativní stránky, na které je třeba reagovat mj. účinnější kontrolou nebo adekvátní změnou právní úpravy. Není náhodou, že Státní úřad inspekce práce zařadil do svého ročního programu kontrolních akcí jak pro rok 2007, tak pro rok 2008 také „dodržování pracovněprávních předpisů při zaměstnávání fyzických osob agenturami práce“. Se zvyšujícím se počtem agenturních zaměstnanců přicházejí totiž problémy a porušování nebo obcházení zákonných předpisů. Na začátku roku 2009 dozná pak zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro jinou právnickou nebo fyzickou osobu, tzv. uživatele, změn v souvislosti s velkou novelou zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a dalších právních předpisů.

     Dne 27. 5. 2008 publikoval Státní úřad inspekce práce zprávu obsahující „Poznatky“ za rok 2007. Jak vyplývá z této zprávy, při provádění těchto kontrol se kladl důraz „zejména na zajištění rovných pracovních a mzdových podmínek se zaměstnanci uživatele“. Kontrol bylo provedeno celkem 63, přičemž ve 47 případech zjistily oblastní inspektoráty práce nedostatky. Pomineme-li jedno z nejčastějších porušení, které ale zjišťují orgány inspekce práce také u ostatních zaměstnavatelů a které spočívá v nedodržení informační povinnosti dle ustanovení § 37 zákoníku práce, inspektoři zahrnuli do protokolů o výsledcích kontrol zejména následující porušení:

     Písemný pokyn je vedle pracovní smlouvy (dohody o pracovní činnosti) se zaměstnancem a dohody o dočasném přidělení s uživatelem třetím z dokumentů, na kterých stojí agenturní zaměstnávání. Na základě tohoto pokynu totiž agentura práce přiděluje zaměstnance ke konkrétnímu uživateli a jeho prostřednictvím se realizuje závazek zaměstnance vyplývající z pracovní smlouvy (dohody o pracovní činnosti). Co má pokyn obsahovat, určuje demonstrativním výčtem ustanovení § 309 odst. 2 zákoníku práce.

     Požadavkem na zajištění rovných pracovních a mzdových (platových) podmínek mezi agenturním zaměstnancem a tzv. srovnatelným zaměstnancem uživatele brání zákon dumpingu pracovní síly. Informace o rovných pracovních a mzdových (platových) podmínkách je proto povinnou náležitostí jak dohody o dočasném přidělení, tak výše zmíněného písemného pokynu. Pokud by tyto podmínky zajištěny nebyly, má agenturní (dočasně přidělený) zaměstnanec právo obrátit se na agenturu práce, aby dodržení popsaného pravidla zajistila a uspokojila tak jeho práva.

     Od samého počátku nové právní úpravy bylo předmětem diskusí vymezení toho, co všechno lze vlastně považovat za pracovní a mzdové (platové) podmínky, u nichž musí být zajištěna srovnatelnost. U mzdových (platových) podmínek problém není. Pokud jde o další pracovní podmínky, přikláním se k názoru, který jimi rozumí především práva přiznaná na základě zákona (např. právo na zvýšenou výměru dovolené nebo na zvýhodněné poskytování pracovního volna, a to i s náhradou mzdy či platu, při překážkách v práci). Jako neúčelné by mi naopak přišlo, kdyby mělo být takovému pojmu podřazeno i poskytování některých benefitů zaměstnavatelem ze zisku.

     Z podnětů a z poradenství mají oblastní inspektoráty práce poznatky, že agentura práce sice vede evidenci pracovní doby, ale uživatel příslušnou evidenci vykazuje s odlišnými údaji. Otázkou tedy pak zůstává, v jakém rozsahu vůbec agenturní zaměstnanec pracoval a která z uvedených evidencí odpovídá skutečnosti.

     V současné době projednávaný návrh…