č. 3990/2020 Sb. NSS, Pobyt cizinců: povinnost posoudit přiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života cizince
č. 3990/2020 Sb. NSS
Pobyt cizinců: povinnost posoudit přiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života cizince
k § 77 odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 161/2006 Sb. (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“)
k čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.; v textu jen „Úmluva“)
Při rozhodování o zrušení povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, je ve výjimečných případech třeba čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.) aplikovat přímo. Za výjimečný lze považovat případ, v němž cizinec jednak vznese konkrétní námitku nepřiměřenosti rozhodnutí, jednak jím tvrzená nepřiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého či rodinného života není již na prvý pohled nemyslitelná či jen zdánlivá.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2020, čj. 10 Azs 256/2019-39)
Prejudikatura: rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. 1. 2017, Abuhmaid proti Ukrajině (stížnost č. 31183/13), ze dne 26. 4. 2018, Hoti proti Chorvatsku (stížnost č. 63311/14), ze dne 13. 10. 2016, B. A. C. proti Řecku (stížnost č. 11981/15), ze dne 9. 10. 2003, Slivenko proti Lotyšsku (č. 48321/99, ECHR 2003-X).
Věc: A. R. proti Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců o zrušení povolení k trvalému pobytu, o kasační stížnosti žalobce.
Žalobce byl státním příslušníkem Syrské arabské republiky. Dne 16. 6. 1997 mu bylo uděleno povolení k trvalému pobytu v ČR. Ministerstvo vnitra zjistilo, že žalobce se po dobu delší 6 let zdržoval mimo území ČR. Rozhodnutím ze dne 7. 7. 2016 tedy ministerstvo zrušilo jeho povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců a stanovilo mu lhůtu k vycestování. Žalobce se odvolal. Žalovaná odvolání zamítla rozhodnutím ze dne 8. 12. 2016. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil žalobou, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl rozsudkem ze dne 19. 6. 2019, čj. 15 A 201/2016-108.
Žalobce (stěžovatel) proti rozsudku krajského soudu podal kasační stížnost. Správní orgány podle něj nešetřily práv, která nabyl v dobré víře, jelikož mu jako bývalému manželovi občanky ČR měl být zachován speciální status rodinného příslušníka občana EU. Napadené rozhodnutí nepřiměřeně zasáhlo do jeho soukromého života. Krajský soud prý vůbec neřešil, že rozhodnutí správních orgánů stěžovatele přímo ohrožuje na životě, jelikož by musel vycestovat do Sýrie.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
[6] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel přicestoval do ČR dne 11. 10. 1990. Po tom, co 1. 4. 1997 uzavřel sňatek s občankou ČR, mu bylo dne 16. 6. 1997 vydáno povolení k trvalému pobytu za účelem sloučení rodiny. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 9 C 297/98, který nabyl právní moci 12. 12. 1998. Stěžovateli byl dne 16. 7. 2001 vydán průkaz o povolení k pobytu s platností do 3. 6. 2016. Dne 4. 4. 2016 se stěžovatel dostavil na pracoviště…
